NaPALMně patří tradičně mezi šifrovačky, které si nejvíc užívám. Na letošek dost lidí ze širšího okruhu týmu odřeklo účast, a tak nezbylo než dát inzerát do diskuse. Ozvala se Dana z Borců v uvozovkách (ještě jednou díky!), a jako tradičně jsme na NaPALMně pozvali Janu, ze stálého složení týmu se zúčastnil Štěpán, Pary a já.
Na start jsme dorazili docela pozdě, takže jsem ani nestihl pozdravit organizátory. Na první šifru byl od pohledu aplikovatelný postup z předstartovní šifry, kterou jsme dostali pár dní předem. Výborně, aspoň nebudu muset pamatovat na to, abych tento systém zkoušel aplikovat na každé další zadání. Jen dokázat jednoznačně přiřadit obrázky do jedné ze čtyř kategorií. Ale do jakých? Nápad s barvami karet padnul poměrně brzo, byť míchání mariášového označení (srdce, kule, listy, žaludy) s bridžovým (herce, káry, piky, kříže) není úplně elegantní. Na každé straně čtverce se každá barva musela vyskytnout aspoň jednou, a tak jsme vyřešili, aniž jsme pojmenovali úplně vše (ahá, to byl Bobkový list). S heslem jdu konečně pozdravit organizátory a dostávám polohu dalšího stanoviště. Odcházíme bezpečně v první desítce.
K Letohrádku běží Pary napřed, my se zatím usadíme na lavičkách u mostu před Výstavištěm. Zkoumáme karty, všímáme si že jedna chybí, pojmenováváme herce, zaznamenáváme netradiční rozložení symbolů na některých číselných kartách i barevná písmena. Padá nápad na dvojice herců kteří hráli spolu v jednom filmu. Padá nápad že chybějící sedmička křížová znamená sedm herců, kteří zemřeli. Já prosazuju, že karty by se měly nějak kombinovat se zadáním předchozí šifry, na kterém bylo ještě hodně písmen, která se zatím nevyužila. Furt nic. Až po chvíli zjišťujeme, že poblíž je ulice Křížová (a taky Křížkovského). Vysíláme opět Paryho, ať zkusí tu Křížovou. Úspěch.
Podivné odstavce s něčím, co vypadá jako odkazy do Bible. Žena má přenášet kameny mezi poli? Aha, to bude Dáma. Pak už to jde rychle, akorát vychází Sokolovna v Modřicích, což je jednak děsně daleko, a jednak je to mimo jakoukoli mapu, kterou máme. Nakonec strejda Google pomáhá. Šalina do Modřic má proklatě dlouhé intervaly, ale krátíme si cestu luštěním nápovědových šifer. Luštíme i v šalině. Před Sokolovnou trochu chaosíme, protože rychlý posel zapadne dovnitř, aniž si všimne, že org je před hospodou. Protože nevíme, jestli už má zadání nebo ne, nechce nám org vydat další zadání. Nakonec se domluvíme, ale ztrácíme o pár minut několik míst v pořadí.
Poker je hra, která mě fakt nebaví. Zejména mě nebaví to, jak tam je pro každý nesmysl samostatný anglický termín, takže i když jakžtakž pravidla znám, nejsem schopen rozumět ostatním, když o této hře mluví. Takže zkouším doplnit kartu místo otazníku, ale po chvíli oddriftuju k nápovědním šifrám. Dolušťuji Pejska a Kočičku, kterou Jana předpřipravila. Pak pomáhám týmu se scrabblením rozpracovaného řešení podle mapy (UNAKOPCI je OK, "tady je kopec Na Kopci"!). Jak se tam dostat? Nejsme ani na jedné z našich map. Naštěstí Dana má GPSku, která nám teď i několikrát dále výrazně pomůže v postupu.
Tady konečně využijeme to pojmenování herců. Dokonce i filmy zvládáme pojmenovat bez nápovědy - pomůže druhý papír zadání, ze kterého zjistíme první písmeno i to, kdo kde hrál. Co teď? Napadá nás, že bychom našli herce, kteří hráli ve více filmech. Jestli ta bitmapa na druhém papíře říká to co si myslíme, tak se to dá bez googlení. OK, vychází spousta písmen, u kterých není jasné pořadí. Navrhuju řešení "VEZ DVESTE METRU OD KOTY", akorát nám pak asi pět písmen zbude a máme jen jedno O. Nicméně kót v okolí není mnoho a jedna z nejbližších má na mapě nakreslenou věž ve vzdálenosti asi dvěstě metrů. Takže takhle nějak to řešení bude, kdyžtak to upřesníme, až u věže nic nebude. Nakonec tam prý bylo číslo kóty složené z karet. Proč nám přebývala písmena a chybělo jedno O, to doteď nevíme.
Dlouhý text: fůůůůj, můj neoblíbený formát zadání. No ale při troše snahy se dají některá slovní spojení šroubovaného textu nahradit tak, aby v rámci věty vždy začínala stejným písmenem. Vypíšeme si rychle písmena a dostáváme bohužel jen mezitajenku. Bude potřeba ta synonyma dohledat znovu a všechna. Fůůůůj znovu. No tak jo. Při dolušťování se dobře bavíme a po nějaké době dostáváme řešení. Čeká nás delší přesun. Ještě upřesnítko. OK, hledáme lípu za kostelem. Kostel má vchod obvykle ze západu, čili za kostelem bude asi u věže. Kolem kostela je ale zeď, a brána vypadá zavřeně. Potkáváme luštící týmy a taky orgy, kteří ale nevypadají, že by nám chtěli dát nějaké zadání. Nakonec se odhodláme vzít za kliku brány a dostáváme se ke kostelu. Obcházíme kostel i kus hřbitova, lípa ani zadání nikde. Po čase zjistíme, že zeď má ještě jednu bránu, za kterou už konečně nacházíme lípu se šifrou.
Zadání obsahuje násobky dvou do deseti a násobky jedné do pěti se šipkou, která by docela dobře mohla být většítko, ale počtu písmen to neodpovídá. Co s tím? Čtyřková soustava ze druhé části zadání taky nefunguje. Co se tak dá dělat s kartami? Napadá mě leda tak stavět záchod. Takhle blízko jsme byli. Nakonec voláme o nápovědu a je to jasné. Nápovědy na NaPALMně jsou jedna z věcí, kvůli které na tuhle hru chodím rád: dobře sedí na rozpracovanou šifru a většinou skutečně pomohou. Ještě diskuse po kterém břehu Bobravy jít. Vyhrává modrá značka na levém. Pak chaosíme při hledání mostu, který je na mapě i na GPSce jinde než ve skutečnosti, no ale nakonec další zadání nacházíme.
33 karet, a některé jsou tam dvakrát. V dolní řadě jsou některé dokonce i třikrát. Co s tím? Aha, Černý Petr. Ještě zkoušíme směr hry, kdo začíná a jestli si může vybrat, od koho bude brát kartu. Pak zjišťujeme, že to vlastně nemusíme hrát, stačí číst ve spodním řádku poslední výskyt karty. Pak ještě nečíst samotného Černého Petra, a výsledek je hotov. Cestu volíme natvrdo do kopce a pak po hřebeni. Takhle potmě vypadá tento les zajímavě a tajemně. GPSka nás dovedla na kraj lomu, cesta končila páskou. Tak tedy obcházíme lom a po chvíli nacházíme u kaple zadání.
Sekvence čísel, občas šipka. Nápad v první minutě je: standardní míchání balíčku karet: vzít shora 4 karty, položit vedle, vzít další čtyři a dát je na ty předchozí. A tak dále. Dává součet každé skupiny 52? Dává. To bude ono. Standardní uspořádání máme, ale teda míchá se tak, že první karta standardního uspořádání (pikové eso) je nahoře, anebo tak jak jsme balíček dostali s tím, že při míchání se karty obvykle drží rubem nahoru, a tedy pikové eso je úplně dole? A co pak s tím? Navrhuju zamíchat a pak přečíst písmena odshora nebo odspoda.
Zkoušíme postupně obě možnosti (pikové eso nahoře i dole), děláme pečlivou kontrolu, že u šipky musíme mít celý balíček vypotřebovaný. Nic nevychází ani v jednom případě. Zkoušíme tedy možnost "pikové eso dole" ještě jednou. Zapisujeme si, které karty u šipky skončí úplně dole. Furt nic.
Nakonec bereme nápovědu. "103 krát sejmi". Je tam 103 čísel? Není, je jich víc. A když se nepočítají ta poslední v každé skupině? OK, to už je 103. Nojo, ale po sejmutí se nemění pořadí karet. Tak budeme číst to kde snímáme. Ale zase je otázka, v jakém pořadí má původní balíček být. Zkoušíme různé možnosti, pořád nic nevychází. Navíc si furt myslím, že původní postup byl správně, akorát možná s nějakou modifikací, anebo jsme někde udělali chybu. Upadáme do trudomyslnosti, a když nejsou další nápady, a bereme dead.
Po hře se z autorského řešení zdá, že první postup byl přecejen správně. Tohle považuju za jedno z poměrně jednoznačných kritérií toho, že šifra stojí zahouby: první nápad je správně, ale samotné provedení je pracné a cestou se nepotvrzuje, je tam více možných použití toho stejného postupu, a sebemenší chyba znamená, že se k řešení nedojde.
U vodárny potkáváme Hrošíky. Pivník říká, že to neměli šanci dát, takže si míchání karet naprogramoval a nechal to vyřešit mobil. Taky přístup, a taky docela jednoznačné kritérium toho, jaká šifra není vhodná pro šifrovačku (teda s výjimkou InterLoSu, samozřejmě).
Šestiúhelníky, které se asi budou otáčet kolem písmena. Tečka, která možná může naznačovat Braillovo písmo nebo Morseovku. Šipka, která se asi otočí na tu tečku. Čeho je šest v okolí? Třeba klávesnice. Zkoušíme otáčet písmena na klávesnici tak, aby se šipka dostala na tečku. Zkoušíme otáčet matičkou s napsaným Braillovým písmenem a dívat se zboku. Nic nevychází. Tak zase bereme nápovědu. Potvrzuje se klávesnice. Zkoušíme tedy tímto směrem. Po pár krocích zaznamenáváme první aut v dějinách klávesnice: N se mapuje někam doprostřed mezerníku. Zkoušíme tedy méně intuitivní směr, že se tečka bude otáčet k šipce, a ne naopak. I tady je po pár krocích aut: W se mapuje asi na CapsLock. Vzít další dead? Kosa jaxviňa. Pomalu svítá. Nakonec zkusíme i s tím autem, třeba to nebude vadit. Čteme písmena na tečkách. Nic nevychází. Co takhle číst písmena na šipkách? Konečně po pár hodinách máme řešení.
Další šifra, u které se nic nepotvrzuje a dokonce se dostáváme do domněle slepé uličky mimo klávesnici. Šifra, kde je několik ekvivalentních postupů (směr otáčení, číst před otočením nebo po něm, ...), a kde je potřeba neudělat chybu, jinak se to celé ještě víc pokazí. No ale zlomili jsme to, jdeme dál.
Šifra je umístěna na kopečku kde vyfukuje a široko daleko není ani kousek závětří. Nějakou dobu luštíme blízko stanoviště, ale pak přecejen nevydržíme a čas do nápovědy se rozhodneme strávit přesunem. Evropské hvězdičky zkoušíme interpretovat jako hodiny. Proč je tam ta šedá čára, navíc zarovnaná pokaždé jinak? Snažíme se střídavě luštit šifru a nápovědu, po částech usínáme. Kosa, kosa, kosa. Bereme nápovědu. Jakou kartu nemáme od orgů? Aha, zdravotní pojištění. Umisťujeme kartu na zadání, což podle barev odpovídá. Co s tím dál? Číst písmena z názvů rubrik? Název šifry napovídá binárku. Ale někde je šest bitů, není jasné jestli na šířku nebo na výšku, není jasné kde je MSB a kde LSB, není jasné kde číst tmavomodré a kde světlemodré. Půjčuju si karimatku a usínám. Když se probudím, tým se právě chystá vzít záchranu. Zkouším ještě jednou binárku v n+1. variantě. S notnou dávkou sebezapření ignoruju tmavomodré čtverečky i některé světlemodré a na jedné kartě dostávám MOSTKU. Jo, to bude ono. Náš nejdelší prolomený zákys na této hře nám dokonce vynesl zápis ve statistikách hry.
Použití karty, kterou jsme nedostali od organizátorů, je poměrně velká odvaha, ale na hře s relativně levnými nápovědami to není až tak nekorektní. U mě dobrý. Co je horší, že se zase opakuje zkoušení mnoha ekvivalentních postupů, z nichž jeden možná bude správně.
Proč je to tak dlouhé? Možná proto, abychom podle toho něco měřili. Nebo abychom zadání mohli dostatečně přesně měřit? Vychází čtyři délky čar (jedna výrazně kratší než ostatní) a dvě délky mezer, obě násobky sedmi milimetrů. Zkoušíme interpretovat čáry jako morseovku a dostáváme KMTO1M, což interpretujeme jako že máme převést kilometry na metry. Proto je to asi dlouhý úzký pruh papíru a ne třeba A3 zalámaná na víc řádků. Nevíme ale co s tím. Nakonec se ukáže, že to je jen náhoda.
Všímáme si, že délky čar odpovídají délce, šířce a úhlopříčce karty. Poslední délka čáry je něco mezi délkou a úhlopříčkou. Zkoušíme čísla převést na konkrétní karty. Není jasná barva, takže od každé karty máme dvě možná písmena. Zkoušíme scrabblit, ale nic nevychází. Přesun proti trudomyslnosti. Navrhuju proříznout čáry nožem a zastrkat do nich karty. Ale nic z toho. Štěpán dolušťuje další nápovědní šifru a tak bereme nápovědu. Třetí písmeno tajenky je R. Výborně, ve třetí štěrbině máme zastrčenou kartu s písmenem R. Takže jsme na správné cestě. Bohužel žádný další nápad nepřichází, akorát v jednom místě vychází z možných dvojic karet sekvence THIS, což odpovídá té domnělé anglické mezitajence. Žádné další nápady, takže dead.
Ze šroubované tajenky reverse engineering říká, že jsou to všechno písmena se symetrickým zápisem v morseovce. Možná ty čáry měly nějak tu kartu přepůlit?
Když odhlédnu od svého subjektivního pocitu, že kódování, kterými nejde zakódovat libovolný text, považuju za nehezká, měla šifra některé problémy, které možná mohly testy odhalit: jednak domnělou mezitajenku, a pak písmeno R, které odpovídalo nejen morseovkou, ale i jednou ze dvou možností písmen na kartě.
U jezdeckého oválu nacházíme pomníček, který opravdu šel s dobou. Dost depresivní. A taky nacházíme šifru. Jen čtyři možné karty, různě otočené. Zkoušíme interpretovat řádky jako sekvence a horní kartu jako instrukci k převedení jednoho stavu na druhý. Nic nevychází. Navíc spodnější karty nemají jasně dané uspořádání. Tak co kdyby V a H znamenalo vertikální a horizontální? Furt nic. Půlhodina do konce. Beru si nápovědní šifry a vyřeším pseudopolský kříž. Nápověda říká vertikálně, horizontálně, dokopce a skopce (nebo tak nějak). Za zbývajících dvacet minut už s tím nepohneme, takže končíme na třináctce.
NaPALMně byla v posledních letech moje nejoblíbenější šifrovačka. Jednak tím, že systém hry a systém nápověd umožní užít si větší část hry nejen špičkovým týmům, ale i řekněme druhé vlně, do které neskromně počítám i coredump. A pak taky tím, že v pravidlech mají orgové jednoznačně napsáno, kterou z mnoha možných variant obvyklých kódování má cenu zkoušet (polský kříž bez CH, písmena od 1, atd.). To je mi fakt sympatické, protože pak jde o to, aby tým objevil to správné kódování, a nemusel u toho ještě zkoušet deset ekvivalentních variant, která z nich zabere. Tahle snaha byl vidět i v tom, že hned od začátku bylo explicitně řečeno oficiální pořadí karet.
Nicméně jak jsem výše napsal, letos to nějak nefungovalo. Letos jsme u několika šifer museli zkoušet několik ekvivalentních variant. Tohle je věc, která mě fakt nebaví. Taky jsme ve dvou případech dostali nápovědu, která nás svedla na scestí (míchání karet a dlouhý pás papíru).
Po letošních Svíčkách mám pocit, že udělat šifrovačku se společným motivem většiny šifer je daleko víc "achievement" pro organizátory než něco, co by si hráči nějak zvlášť užili jen proto, že je to monotematické. Ještě tak Rozjezd to má docela nenásilné - asi ničemu nevadí, že se protentokrát použije abeceda se 42 písmeny místo 26, anebo že v textech okolo je něco z nějaké série knížek. Šifry samotné jim to ale moc neovlivňuje, a to je dobře.
Pro mě znamená daleko víc jedna geniální a propracovaná šifra typu "U Huberta" nebo šifra s neotřelým a přitom zajímavým nápadem a následným aha-efektem (například loňský graf sousednosti českých krajů) než celá šifrovačka, kterou se - občas poněkud násilně - prolíná jedno společné téma. Letošní NaPALMně bohužel z mého pohledu takovou geniální šifru neobsahovala, možná právě kvůli snaze napasovat co nejvíc šifer na ty karty.
Co bych proti loňsku vyzdvihl, byla krajina. Lesy za nivelačním bodem byly nádherné, svítání na pláních taky (ale ten vítr! :-).
Letos jsme skončili podobně jako vloni, ale vloni jsem z celé hry měl výrazně lepší pocit. Každopádně díky týmu za hru, fungovalo nám to dobře. Gratuluju vítězům. Díky orgům za práci se zorganizováním hry, snad příště zas.
Zapsal -Yenya