Pozor: od roku 2001 jsem v Rumunsku nebyl a vypadá to, že už se to nezlepší. Následující věci jsou tedy odpovídající měrou (ne)aktuální, a už se to asi taky nezlepší.

Lokálně

  • Capaţini a Parîng 2001
  • Mapa Rumunska
  • Mapy rumunských pohoří: Bihor, Bîrgău, Bucegi, Căliman, Capaţini, Făgăraş, Godeanu, Maramureş, Obcinele Bucovinei, Parîng, Piatra Craiului, Retezat, Rodna, Suhard, Ţarcu. Původně jsem tam měl i odkazy na stránky, ze kterých byly mapy staženy, ale bohužel fungují už jen http://kevf72.troja.mff.cuni.cz/mapy/rumunsko a mapy.mk.cvut.cz
  • Mapy rumunských měst: Baia Mare, Cluj, Oradea, Vatra Dornei.
  • Rumunský vlakový jízdní řád (Snad dostupnější a lépe vyhledávající, než originál)

    Odkazy

  • Informace MZV ČR

  • Český vlakový jízdní řád
  • Slovenský vlakový jízdní řád
  • Maďarský vlakový jízdní řád
  • Rumunský vlakový jízdní řád
  • Všechny dostupné evropské vlakové jízdní řády
  • Slovník čeština <-> rumunština (WinGED)
  • Jakýsi English <-> Romanian slovník
  • Slovník ke stažení
  • Základní fráze (překlad z češtiny do rumunštiny)
  • Rumunská obdoba seznamu - autobusový jízdní řád jsem nenašel :(
  • Top 100 rumunských sajtů - nejspíš nic moc nezajímavého, nicméně ten seznam jsem našel tady
  • Za kolik by mohly být Lei
  • A co na to Rumunská národní banka

    Tipy

  • Co do oblečení a obutí jsem asi trochu extrém, už druhým rokem jsem si vystačil s bermudami (kolena před zimou v nejhorším ochrání dva šátky), třemi tričky (hrozně rychle se zašpiní ;-), košilí, tenkým rolákem, mikinou a tenkými rukavicemi, letos jsem myslím rolák a mikinu ani nepoužil. V případě zimy na sebe člověk vždycky může hodit pláštěnku. Na obutí jsem příznivcem tenisek (letos dobře posloužily Sprandi 10-9711 ;-), jsou levnější, lehčí, je v nich lepší kontakt s povrchem cesty/skály, netvoří se v nich puchýře (na to ale musejí být dobře utažené a neměly by být mokré) a pokud člověk nemá nepromokavé návleky, po pořádné bouřce jsou stejně mokré, jako pohory, ale podstatně rychleji uschnou. Je pravda, že asi mám pevné kotníky. Do vyšších hor nevhodná mi připadá častá kombinace pohorky + sandály, dva z nás letos měli z pohor takové puchýře, že v nich mohli jít jen obtížně, kvůli terénu ale nemohli použít ani sandály, naštěstí jsme právě dva měli náhradní tenisky.
  • Na snídani se osvědčily obilninové kaše Myšky Krupičky nastavované ovesnými vločkami zapečenými (pochopitelně předem doma ;-) se salkem, rozinkami, kokosem, oříšky, ananasem a spoustou dalších dobrých věcí. Na deset dní je potřeba tak půl kila surových vloček (to samozřejmě hrozně nabude všemi těmi dobrotami) na osobu. Naopak je asi blbost tahat tam sebou různé piškoty, cornflaky a podobně. Naprostá blbost bylo táhnout Malcao.
  • V poledne člověk většinou nedělá žádná velká jídla, takže přijde ke slovu chleba, nejlepším (co do poměru váha/energie) mazadlem je sádlo, asi nemá moc cenu brát nějaké marmeládky, pomazánky, sýry nebo salámy, hodí se naopak česnek nebo cibule pro zdraví. Dobré, protože rychlé, jsou instantní polívky, co se nemusejí vařit, na pití přes den se velmi osvědčil Tang, který lze hrozně moc naředit, naopak vitacity a spol. zklamaly.
  • Večer jsme vařili normální polívky ze sáčku, příležitostně dochucené česnekem, cibulí a pokrájeným sýrem, jako hlavní jídlo se osvědčily instatní těstoviny, knedlík v prášku s koprovkou od Vitany taktéž v prášku, rýže, br.kaše, sójové maso vařené s Minutkami Vitana. Neosvědčilo se jakési kungpao v hliníku (to byl fakt úlet), zbytečně těžký je asi i lančmít. Všestranně využitelný je masox, jednak jako dochucení při vaření sójového masa a rýže, jednak z něj lze udělat "polívku", když chce člověk doplnit tekutiny a sůl (lze samozřejmě po vzoru pohádkové polévky ze sekyry nastavit hromadou dalších věcí).
  • Jednoznačné zlo jsou konzervy a potraviny obsahující vodu.
  • V horách není příliš velký problém najít vodu, buď podle mapy (ne všechny vyznačené ale skutečně 'fungují'), nebo prostě najít začátek nějakého potoka, protože ale málokdy je pramen přímo u cesty, je vhodné mít sebou petflašky pro tvoření zásob, osvědčilo se nám mít tři litry petflašek na osobu - je nutné počítat i s tím, že někdy se nespí na místě s vodou a je pak potřeba mít zásobu na večeři, snídani a mytí (se).
  • Užitečné ve vyšších polohách může být malé brčko, člověk se tak může napít i z drobných potůčků (tající sníh), ze kterých nejde ničím nabrat, navíc se studená voda nedotkne rtů a zmenší se tak riziko oparu.
  • Údajně na každém (možná alespoň nějako rozumně velikém) vlakovém nádraží by měla být volně dostupná pitná voda, je pravda, že snad vždy jsme našli kohoutek, v zanedbatelném množství případů z něj nic neteklo.
  • Snad kromě Retezatu (kde se to stejně prý moc nekontroluje) nejsou rumunské hory nijak zvlášť chráněny, takže není problém vařit na otevřeném ohni, pokud člověk není příliš vysoko, kde by už nebylo co pálit. Kromě ušetření plynu je to samozřejmě i mnohem hezčí.
  • Pro tahání ešusů z ohně nebo odkrývání víček je zcela geniálním pomocníkem hliníková lžíce s podélným zářezem na konci držátka. Ukázalo se ale, že hliníkové lžíce jsou s tlustšími a tenšími držátky, ty tenší se po naříznutí a zatížení mohou ohnout, nutno vyzkoušet na plném ešusu.
  • Naučil jsem se, jak se vaří v ešusu na ohni. ;-) Až se oheň trochu rozhoří, dají se tam nějaké tlustší klacky a na ně se postaví ešus. Musí se ovšem počítat s tím, že můžou všelijak prohořet, tak se to musí udělat tak, aby se naráz nepřeklopil (to jsem jednou trochu podcenil ;-). Přikládat je lépe pod ešus, než okolo něj.
  • Na zapálení nepříliš hořlavého dřeva (vlhkého nebo z listnáčů) se osvědčila svíčka, dřevo (šóší) se pokape voskem a pak už je to v pohodě.
  • Při dobrém počasí je opalovací krém přímo nutností, jako ostatně asi kdekoli ve vyšších polohách.
  • Takové ty malé porce šampónu na jedno použití můžou téct! Pokud nejsou v samostatném sáčku, zasviní, potvory, všechno okolo, pokud jsou, určitě protečou ze sáčku ven a vyjde to nastejno. Člověku se pak stejně nechce strkat hlava do studené vody, jen má všechno od šampónu
  • Osvědčilo se mít mapy schované v igelitu a jejich přehyby mít přelepené z lícní strany isolepou, víc vydrží.
  • Možná není od věci mít sebou dva pasy, aby člověk nemusel do Bukurešti, kdyby náhodou o pas nějak přišel.
  • Pokud člověk má odvoz z Rumunska domluvený na nějaký pevný čas, nemuselo by se vyplatit jet až posledním možným spojem, rumunské vlaky sice většinou jezdí docela přesně a pokud náhodou ne, vhodně na sebe čekají (alespoň podle našich zkušeností), občas se ale stane (naštěstí ne podle našich zkušeností ;-), že nějaký konkrétní vlak je bez náhrady zrušen.
  • Pohybuje-li se člověk ve vyšších polohách (asi Retezat, Parîng a Fagaraş), měl by mít časovou rezervu pro případ zhoršení počasí, kdy může být postup podstatně pomalejší, než za sucha.
  • Bouře a hřeben může být fatální kombinace, asi je v takovém případě nejbezpečnější snažit se dostat co nejrychleji z hřebene i za cenu ztráty cesty, výšky, času atd. Podobně by nemuselo být rozumné na hřebeni spát, potkali jsme dva experty, kteří rozbili stan na vrcholu Gruiulu (2345), kdyby na ně v noci přišla bouřka, mohlo by jim být docela neveselo (je ovšem pravda, že tu noc jsem byl víc líný než paranoidní a spali jsme taky na hřebeni, v sedle o čtyřicet metrů níž, ale alespoň jsme nad sebou jako hromosvod měli o dvěstě metrů vyšší Parîngul Mare). Mokrá skála je navíc údajně docela dobrý vodič.
  • Nespí-li člověk daleko od obydlených oblastí, není rozumné nechávat baťohy venku (když má člověk malý stan), kamarádovi se stalo (v sedle Rotunda na Rodně), že přišli sběrači borůvek a zkusili je okrást, naštěstí místo aby sebrali baťohy a pelášili pryč, začali jeden baťoh přeskládávat do nůše, po probuzení majitelů prohráli bitku o baťoh i nůši, utekli sice s nějakými drobnostmi, ale pochytala je zalarmovaná policie, takže konečné ztráty prý byly jedny bermudy a troje špinavé ponožky. ;-)
  • U Jumba (nebo jiných stanů podobné konstrukce) je vhodné zakolíkovat i špagátky z kostek, předejde se tak promačkávání stanu větrem, v noci to je docela nepříjemné ;-)
  • Pokud se člověk v autobuse při zastávkách neprochází a neprotahuje (zpátky už jsem byl línej), můžou mu docela solidně opuchnout nohy.
  • Možná je to individuální, ale připadlo mi nejvýhodnější došlapovat na povrch co nejpevnější a ke kolmici na směr chůze co nejrovnější (aby se kotník neohýbal do strany). Vysvětluji si to (možná naivně) tím, že při došlápnutí na například drn trávy se drn nějakým předem nepředvídatelným způsobem trochu stlačí, uhne do strany a podobně, tělo tento byť malý pohyb povrchu oproti jeho (podvědomě) předpokládanému tvaru musí nějak vyrovnat (a samozřejmě to bez problémů udělá), což stojí nějakou (malou, ale to je to "stokrát nic...") energii navíc. Nejvíc k tomu dochází při chůzi svahem bez cesty, proto mi vždy připadalo lepší stoupat či klesat kolmo na vrstevnici až na nějakou vrstevnicovou cestu/ovčí stezku, než jít šikmo svahem. Při došlápnutí na pevný kámen nebo na udusanou cestu bez kamínků k ničemu takovému nedochází; i když to na první pohled nevypadá, dobrým terénem pro chůzi jsou pevná suťoviska velkých balvanů (navíc běh po takovém suťovisku je dobře adrenalinovým sportem). Kupodivu jsem ale o tomto nikoho z ostatních nepřesvědčil a neodradil je tak od neustálého hledání různých zkratek, snah o obcházení vrcholů travnatými svahy bez cesty a podobně. Na druhou stranu jsem se cítil asi nejméně unavený, takže na tom možná přece jen něco bude.

    Chaotické odkazy

    Mapy mimo Rumunsko
  • http://kevf72.troja.mff.cuni.cz/mapy/rumunsko
  • mapy.mk.cvut.cz
  • Fagaras, Retezat a mimorumunské

  • Hodně Hodně podrobných informací o možnostech dopravy, pokud člověk nechce jet s Jendou nebo jinou cestovkou (kromě Jendy jsou prý všechny velmi drahé), časopis Munţii Carpaţi (zajímavé), deník z Paringu, Capatini, Cozie, Tarcu a Cerne, odkazy
  • Deník z Retezatu informačně nic moc, ale místy jsem se dobře zasmál (the best of: "Sprechen sie deutsch?" "Ja." "Aber wir nicht!"
  • Slovnicek
  • http://rumunsko.misto.cz/ možná dobré
  • Radkova stranka - dobre rady...