Koníčky

Šifrovací hry

Šifrovacích her se účastním od roku 2005, kdy jsem se poprvé pokoušel projít legendární Tmou. Na poprvé to dopadlo jako vždy, když se něco dělá poprvé. Došli jsme tehdy na druhé nebo třetí stanoviště. Noční luštění šifer s čelovkou mne však uchvátilo a propadl jsem šifrovacím hrám. Časem jsme ustálili stabilní šifrovací tým NaPALM, se kterým se pravidelně účastním několika šifrovaček za rok a organizuji šifrovací hru NaPALMně. O naší společné vášni si lze přečíst v článku v Rovnosti z roku 2015.

Organizování šifrovací hry NaPALMně a hlavně vymýšlení a vytváření šifer je mým hlavním koníčkem. Vymyslet šifru pro mne znamená vložit tajnou zprávu do zábavné logické úlohy. K tomu je třeba si uvědomit, jaké informace dešifrátor má a jak přemýšlí a pokusit se ho navést správným (ideálně jediným a zábavným způsobem) směrem k cíli. Tím je předat mu novou informaci, kterou nemá a hledá v atmosféře něčeho neznámého a tajemného.

Na NaPALMně se odhrálo mnoho nezapomenutelných okamžiků. Pro mne nejvýraznější to jsou čtvrtý ročník se dvěmi zastávkami na Novém hradě u Blanska a závěrečným úkolem využívajícím rozšířenou realitu, sedmý ročník s šifrou v planetáriu brněnské hvězdárny, osmý ročník využívající stavebnici Lego s nezapomenutelnou a jednou z nejlepších šifer naší hry šifrou Trosky, devátý ročník využívající házecí kostky, za který nás hráči zasypali zatím největším množstvím pozitivních ohlasů, oslavný desátý ročník, pro který nám Česká televize natočila speciální díl AZ kvízu, epický a atmosférický start dvanáctého ročníku na zámku v Rosicích (včetně jejich atomového krytu), třináctý ročník, kterým byla rekonstrukce šifrovací hry Járy Cimrmana s neodmyslytelným úvodním seminářem před hrou nebo poslední vinný ročník, kde jsme se náramně bavili při natáčení předherního videa.

Užitečné odkazy

Žonglování

V říjnu 2010 jsem během Noci vědců se svými dětmi navštívil program Dáši Heiland Trávníkové o žonglování. Dáša působí na Fakultě sportovních studií a současně se věnuje divadlu KUFR. Během dechberoucí populárně vědecké přednášky tvrdila, že žonglování má blahodárný dopad na fungování mozku, zlepšuje koordinační schopnosti, je velmi jednoduché, a že se ho může naučit každý... a v každém věku. To poslední mne zaujalo nejvíc. Podvědomně jsem toužil se tuto dovednost naučit (zpětně si vybavuji, jak jsem ohromeně a obdivně sledoval malého Vaška Pecu v manéži Bolka Polívky). Druhý den po Noci vědců jsem si podle návodu, který nás tam naučili, vyrobil svoje první žonglovací míčky z prosa, igelitových pytlíků a nafukovacích balónků a žačal pilně trénovat.

Po pár týdnech po Noci vědců jsem zvládl kaskádu se 3 míčky a toužil se naučit víc. Učil jsem se sám podle Žonglérova slabikáře a videí na YouTube. Později jsem navštívil i několik žonglovacích workshopů, kde mne učili skvělí žongléři (Vašek Peca, Daniela Paličková, Filip Zahradnický, Lauge Benjaminsen, nebo Bratři v tricku), během COVIDu mne distančně učil Rendolf. V roce 2023 umím přes 50 různých triků se třemi míčky, desítku triků se čtyřmi míčky, solidně zvládám kaskádu s 5 míčky. Několik triků umím se třemi kužely nebo kruhy a baví mne passing s více žongléry a nebojím se žonglovat s ohněm. Žonglováním jsem nakazil svoje děti, které se staly členy Cirkusu Legrando a pochopitelně žonglují lépe než já. Pro kamarády lukostřelce jsme utvořili amatérskou rodinnou divadelně žonglérskou skupinou Chromá kobyla (tři z nás umí žonglovat a jeden, manželka, moc ne). Během jejich každoročního lukostřeleckého odpoledne O růži zámecké paní v Kuřimi jsme dokonce veřejně vystupovali.

Zajímavé a užitečné odkazy

Sport

Patřím ke generaci, která v mládí neznala mobilní telefony, natož internet a počítače pro ni byly vzácností. Volný čas jsem, jako většina vesnických dětí, trávil venku. Hráli jsme fotbal, tenis, hokej, ping pong, lezli jsme po stromech nebo jezdili na kole. Když bylo mistrovsví světa v hokeji, vyrobili jsme si v garáži dřevěné branky a hráli hokej na ulici nebo na rybníku. Když se jel Závod míru, tak jsme závodili na kolech. Když se hrál Wimbledon, tak i my jsme hráli tenis na trávě a někdy i na škváře :-) Sport mám prostě rád. Na vysoké škole jsem si zamiloval baketbal, který od té doby pravidelně jednou týdně rekreačně hrávám a mám ze všech sportů nejraději. Přes letní prázdniny basket nahrazuji (beach) volejbalem. Rád si zahraji squash nebo si jdu zaběhat.

Šachy

Šachy jsem začal hrávat jako malý kluk. Vzpomínám, jak se mi nedařilo porazit strýce, jak jsem hrával s maminčiným kolegou z práce, i na svoje první šachové knížky. Základy koncovek mne učil na gymnáziu spolužák, kamarád, tehdejší šachista a dnešní matematik David Kruml. Během studia jsem amatérsky odehrál několik zápasů za Gymnázium Jaroška B a pod lavicí jsem hrál šachy s kamarády během nudného vyučování :-). Po Gymnáziu jsem moc nehrával. Až když začal syn chodit do šachového kroužku u ŠK Kuřim, zjistil jsem, že mne 64 čtverečků stále přitahuje a že i na stará kolena se člověk může hodně naučit. Dozvěděl jsem se, jaký je rozdíl mezi šachovou taktikou a strategií a začal jsem se šachy opět učit. V roce 2014 jsem si udělal trenérský kurz a začal jsem ŠK Kuřim pomáhat s vedením dětských kroužků (toho jsem zvládal dělat jen jeden rok, než jsem se stal proděkanem) a hrát soutěžní zápasy (okresní a krajské soutěže družstev).

Nejvíc mne v oblasti šachu naučil skvělý člověk, šachový trenér, vynikající hráč a dlouholetý předseda Kuřimského oddílu Jirka Majer starší, který nás bohužel opustil v červenci 2023 ve věku 72 let. Jirko, nikdy na Tebe nezapomenu. Díky za vše, co jsi pro kuřimský šach i pro mne udělal!

Užitečné odkazy

© 2023, Pavel Matula
Poslední změna: Červenec 2023