Texty písní Následující texty nemají opancéřovaný copyright a jsou k dispozici komukoli k čemukoli, třeba k aktualizování, překopání, omuzikování a následnému libému pění: Osmnáct Růže v kopřivách Nad tablem maturantek Kdeže ty časy jsou Ukolébavka pro nenarozené dítě Kouzelnej džem Nádraží Blues mizernýho rána Láska za 730 Zdánlivé paradoxy Soška Božka Touha pradávná Rodí se tu láska Ta noc Noční chodec Bývalý kamarád Dům na konci cesty Šestnáct let Při čekání na trolejbus (1) Při čekání na trolejbus (2) Poslední písnička Osmnáct Už osmnáct ti bylo včera Máš ráda verše od Baudelaira A tvoje vlasy nejsou prý nic moc Malinko voníš intimsprejem A dlouho se jak blázni smějem Když tvoje klipsy ozdobí mi nos S rutinou kouříš moje Cleje Druhý grog nechceš prý moc hřeje A já jak naschvál mám doma jen rum Proberem všechny naše známé A chvíli mlčky nasloucháme Jak se hluk města mění v noční šum Chodíš prý za školu S klukama na kolu A už jsi přestala snít Máš trojku z matiky nesnášíš klasiky Miluješ Gotta a beat Netušíš dosud že jsi žena V deskách si najdeš Beethovena Pak ho zas vypneš a pustíš si jazz Na podlahu si sedneš bosa Směješ se že ti chybí rosa A místo hudby šumějící les Když z poličky mi dáváš knihu Mrknu ti tajně do výstřihu A na páteři zašimrá mě křeč Kecám jak děda od Hrabala Když na žebříku dívka stála A on k ní vedl sáhodlouhou řeč Chodíš prý za školu S klukama na kolu A už jsi přestala snít Máš trojku z matiky Nesnášíš klasiky Miluješ Gotta a beat Jsi dítě diskoték Na mámu míváš vztek Že je jí cizí tvůj svět Z úspěchů století Necítíš dojetí A je ti osmnáct let Ne že bych neměl k řečem vlohy Jenže moc koukám na tvý nohy A pak mně z toho trochu vázne hlas Na chodidle ti v malém sboru Stojí pět směšných nemotorů Malíček tenor a palec je bas Zmlknu a pak je sevřu v dlani Vy malí směšní tlustí páni Hrozně se mi chce políbit vám pleš Pak najednou se něco změní A ty mi brečíš na rameni A mluvíš o tom že je láska lež Nevíš prý na čem jsi Trápí tě komplexy A tvůj kluk nechal tě být Na tvoje smutky lék Bývá hluk diskoték Tam aspoň nedá se snít Marně dřeš matiku Máš hrůzu z klasiků A pihy kazí ti pleť Život je atrapou A doma nechápou Že osmnáct ti bylo včera Máš ráda verše od Baudelaira A borec jak já není už nic moc Malinko voníš po heřmánku Tak obrátíme raděj stránku A popřejem si hezkou dobrou noc Růže v kopřivách Stala se věc neobvyklá Ze které mám strach Vyrostla mi na zahradě Růže v kopřivách Nejde přece aby růže Rostla všude kde se může Na to je snad zákon V nepořádku se žít nedá A růže má u souseda Celý vlastní záhon Stala se věc neobvyklá Ze které mám strach Vyrostla mi na zahradě Růže v kopřivách Přestal jsem pít a hrát karty Nekouřím už ani Sparty Jen bych v koutku seděl Obracím se zády k světu V mysli mám jen jednu větu Zradil mě můj plevel Stala se věc neobvyklá Ze které mám strach Vyrostla mi na zahradě Růže v kopřivách I přesto že krásná byla Rostla tam kam nepatřila A tak jsem vzal rýč Mrzí mě že za mou píli Kopřivy mě popálily Růže však je pryč Konečně ta zahrada má Opět starý styl Kopřiva tam roste samá A v tom je můj cíl Každému je známo jistě Že vše má být na svém místě Na co by byl plot Sousedé se možná diví Že tak trpím na kopřivy Mně je to však vhod Všichni ať si trhnou nohou Mám zahradu kopřivovou Bez rizika škod Nad tablem maturantek V zánovních montérkách s nápisem Kablo Prohlížím zasněně studentské tablo Pár obličejů které znám jen od vidění Mám po naději i když vlastně žádná není Tam za sklem výlohy úsměvy bílé Každá je podobná zasněné víle Jsou pokušením které dobře známe A které s pochopením a s díky odmítáme Nad tablem maturantek zdravotní školy Chápu svůj dávný zmatek vím že čas bolí A z bílých bujných koní jsou staré herky Když olej co mi voní otírám o montérky Šil jsem si na míru své plány z papíru Vinu má času spěch že praskly ve svých švech Když se ohlédnu zpět je pryč pár nádherných let Rád bych dal dívce z tabla kytku co dávno zvadla Nad tablem maturantek zdravotní školy Kdeže ty časy jsou Kdeže ty dávné časy jsou Kdy svět se choval s noblesou Byl dámský šarm a pánský švih A důstojníci na koních Kuplety měly duch i vtip Tenkrát se žilo líp Můj děda zpíval v šantánu Slavnému díky kankánu Svým knírem plným pomády Šimrával dámy na vnady Pak prchnul bábě s komtesou Kdeže ty časy jsou Drahá kočár už čeká připraven Do dálky odvezu tě v něm Na světa kraj Drahá náš vnuk ti za padesát let Zazpívá o tom že náš svět Byl pro nás ráj Když v gentlemanech vzkypěl hněv Vystříkla z rány modrá krev V záblescích šperků falešných V divadle z lóže tryskal smích Na burze brával dobrý tip Tenkrát se žilo líp Továrník René za ženu Vybral si chudou švadlenu Sluhové měli livreje V kasínu mřely naděje A vše se dělo s noblesou Kdyže ty časy jsou Ukolébavka pro nenarozené dítě Za sterilním bílým oknem v prvním poschodí Umírají lidé dříve než se narodí Bezmocně tam pod tím oknem stojím u plotu Smrt je někdy příliš krutá oběť životu Ani nevím co značí to slovo kyreta Vím jen že ti zabránilo vejít do světa I když se můj pocit viny nijak nezmění Nebylo tu věř mi prosím jiné řešení Dobrou noc maličký Musíš jít spát Nejhezčí písničky Chtěl jsem ti hrát Drátěný plot nemocnice zvolna děraví Na dlani mi po něm zůstal otisk rezavý Připadám si jako by mě ocejchoval kat Na tu hnědou šmouhu budu dlouho vzpomínat Kouzelnej džem U špalíčku na rohu holku svou čekám Z láhve teplý pivo pomalu srkám Tu přijde děda shrbenej má dlouhej bílej vlas Taky velkou žízeň a prosebnej hlas Že mám úctu ke stáří napít jsem mu dal Utřel pěnu promluvil Dobřes udělal Já jsem děda kouzelnej a mám hudbu rád Tak si dobře všímej kdo ti bude hrát Neposlouchám jeho řeči piju pivo dál Když tu náhle Zelnej rynk proměnil se v sál Před obchodem kde prodává Lídl piana Ozvala se kytara Boba Dylana Vystřídal ho Donovan Atlantidu hrál Po něm zas Mick Jagger byl na chvilku král Pak tam byla zpěvačka s hlavou dohola Za Brno to zmáčkla kapela Honzy Sochora Holky krásný klečely a modlily se k nim Janis Joplin vypila další velkej džin A pak s Jimi Hendrixem zazpívali blues Odvezl je zpátky funebráckej vůz Pak zahráli Beatles snad o něco dýl A náš Pavel Liška ten tam tóže byl Nevím už jak skončil ten kouzelnej džem Však nikdo mě nepřesvědčí že to byl jen sen Nádraží Čekám na vlak na nádraží Kde nic nejezdí Horký slunce líně praží Do šedivejch zdí Jsou tu jenom vrabci drzí A má naděje Možná jsem tu příliš brzy Možná pozdě je Okna samej prach Dovnitř nevidět Cítím pražců pach Divně voní svět Nikde ani kousek stínu Ani přednosty Marně čekám proužek dýmu V dálce za mosty Až přijede vlak Nedám radost znát Vejdu do něj tak Jako šel bych spát Vždycky jsem se v hloupé pýše Bál své slabosti Teď pod kabát vklouznu tiše Brečet radostí Nevnímám už čas Nevím jak jsem stár Oslepil mě jas Pomátl mě žár Na šatech mi černé šmouhy Tvoří batiku Nevím zda tu čekám z touhy Nebo ze zvyku Až přijede vlak Rychle nastoupím Šťastný jako pták němý jako stín Celým tělem budu vnímat Jak vlak uhání A přestanu smutně zpívat O svým čekání Blues mizernýho rána (: Už pár dnů každý ráno mě ze sna budí pes :) Vleze si v koutě pod piáno a civí jak Herodes (: Posnídá včerejší den a olízne jen kalendář :) Včerejšek sežvejkanej v mordě vyboulená němá tvář S tím psem pak přemítám ve špíně stoky Minuty počítám možná i roky A vyju na měsíc přátele nepotkávám S bláznovskou korunou v hospodách vysedávám Můj pes je věřící já jsem zas ateista Hříšník i zpovědník měšťák i anarchista Před sebou nemám nic jen mlhu bílou Naposled políbit pustit si žilou (: Ten ušmudlanej vořech nasáklej hospodou :) Jednou si ho pučím tam dole u kanálu a podržím mu hlavu pod vodou Láska za 730 V hlavě bolestně mi duní kola vlaku Nesmím brečet, k sakru nesmím, vždyť jsem muž Myšlenky jsou jako hejno plachých ptáků Kapesníkem třu si z tváře tvoji růž Tak to máme, láska, oba za dva roky Co se všechno může za tu dobu stát Po klikatých cestách vedou štěstí kroky Já tě ale budu mít vždy stejně rád Jako děti jsme si hráli na vojáky Řek´ jsi "padni" a ten druhý tedy pad´ Ráda hrávala sis tenkrát s námi taky Tak si mysli že si jdeme zase hrát Za pár hodin čeká na mě jiný svět Doma jistě někde v koutku vzdychá máma Kdo se jí to vrátí za dva roky zpět Marně snažím se teď myslet s větším klidem Marně říkám si že není proč se bát Není lehké od mámy jít k cizím lidem Není lehké na dva roky změnit šat V hlavě bolestně mi duní kola vlaku Nesmím brečet, k sakru nesmím, vždyť jsem muž Myšlenky jsou jako hejno plachých ptáků Kapesníkem třu si z tváře tvoji růž Zdánlivé paradoxy Nejlepší víno piješ nejmenšími doušky Nejvíc chutná když je plné trpkosti Nejhezčí chvíle nesnesou žádné zkoušky Každý den znovu zrají staré starosti Nejhezčí portrét ze všech nejkrásnější krásky Vyrobíš jen špatně zaostřenou kamerou Nejvíc pozornosti vzbudí tiché hlásky A nejvíc o hloupost se lidi poperou S dojetím ve tváři sledují seriály Nejlepší čtenáři si vkladní knížky čtou Nejlepším dojmem působí velcí lháři A nejvíc můžeš zranit tváří lhostejnou Falešný šperk se vždycky nejvíc blýská A podezřelý nejvíc bývá dobrák od kosti Největším ziskem je vlastní názor získat Nejhlubším pískem vede cesta k moudrosti Nejlepší víno piješ nejmenšími doušky Kolem cest k radosti kvete zklamání Nejhezčí chvíle nesnesou žádné zkoušky Největší lásky nepřežijí svítání Soška Božka Stála na mém stole víla vyfouknutá ze skla Byla krásná, tichá, milá barevná a lesklá Kralovala tomu stolu soška jménem Božka Když mi jednou spadla dolů zbyla z ní jen nožka Proč jsi byla, moje Manon stvořena tak tence V očích slzy, pro Kanagom běžím do kredence Střepy lepím k torzu nožky sotva při tom dýši jenže místo sošky Božky slepil jsem si číši Rum z té sklenky znamenitě rozlil se mi v lebi Brzy jsem si ve svém bytě připadal jak v nebi Držel jsem se nožky číše a vznášel se trošku Pak jsem začal zpívat tiše pro sklenici Božku: Celé nebe víří v tanci kvítku něžný Vedle tebe připadám si jak muž sněžný Jsi můj kvítek divizna má velkokvětá U tvých lýtek smysl nemá žádná věta Touha pradávná Když se toulám letní nocí kolébá se tráva v bocích stromy vypráví a čas šel chvíli spát Ten kdo ještě mít rád umí rozumí že listí šumí touhou pradávnou touhou mít rád Měsíc září v temném víku noc je plná tichých vzlyků vítr vonící si přišel s kvítky hrát Kdo před láskou hlavu kloní rozumí že květy voní touhou pradávnou touhou mít rád Noc se svou pletí černé dívky probouzí v zemi žár Potok se halí do pokrývky utkané z jemných par Najednou je má dlaň pustá a já toužím mít tvá ústa touhou pradávnou touhou mít rád Když se toulám letní nocí kolébá se tráva v bocích stromy vypráví a čas čel chvíli spát Ten kdo má rád místa tichá rozumí že země dýchá touhou pradávnou touhou mít rád Rodí se tu láska Starší pán a dáma v letech mají rande u piva sladké řeči v suchých retech atmosféra příznivá Pán má vizáž podvodníka dáma jenom sladce kníká "kdysi byla kráska" Brejle pána září zlatě když se baví o výplatě - rodí se tu láska Starší pán a dáma v letech mají rande u piva sladké řeči v suchých retech atmosféra příznivá Pán má oči jako sůva z úst mu plyne květomůva syna prý má páska Dáma v něžně šedém kouři s uzarděním oči mhouří - rodí se tu láska Posvátná láska při luně co podobá se koruně podej mi ruku drahý prsten na ní je pravý Starší pán a dáma v letech mají rande u piva sladké řeči v suchých retech atmosféra příznivá Dámě rdí se vrstva pudru neboť pán měl ženu ludru byla prý to sázka Melodie hlasu tklivá opojný má nádech piva - rodí se tu láska Ta noc Ta noc bývá koncem roku jdu a se mnou zvuk mých kroků chladný déšť mě bodá do hlavy tak jdu a každým krokem stárnu v dešti hledám zastavárnu ve které mou lásku zastaví Vrznou panty starých dveří za kterými temno čeří kornout lampy prachem pokrytý chodím sem vždy když jsem na dně a starý muž v zastavárně za cit dá mi sílu k přežití Tu máš srdce vetešníku dej ho do skladiště vyměním ho za pár vzlyků až sem přijdu příště svět pak bude hřiště ze kterého tráva raší tu máš srdce vetešníku ať se neupráší Nechám tu své srdce tepat v tichu tvého krámku vlhkou nocí budu spěchat do zimního spánku v prvním jarním vánku probudí mě prázdno v hrudi nechám tu své srdce tepat ze spánku mě budí Jaro mi sejme z očí stín půjdu se umýt do květin a budu ptákům hledat rým na slovo láska z komínů města vezmu dým zeptám se slunce jestli smím a potom nebe pokreslím nápisem LÁSKA Noční chodec Když jdeš letní loukou zrána a rosa tě chladí někdo v baru u piána ještě housle ladí těm co nezmohl je spánek poslední kus slíbí vrchní nese další džbánek a všem se to líbí Chtěl bych být tím pozdním hostem co se k spánku nemá chtěl bych říkat jak je prosté dělit lásku dvěma chtěl bych ji pak vyprovázet nocí zlou a temnou šeptat jí budeš mi scházet šeptat zůstaň se mnou Chtěl bych se s ní vypotácet k chladivému ránu jako když mi bylo dvacet a byl konec flámu chtěl bych vůni vyvětralou zaklít do oblázků chtěl bych si jen chvíli malou myslet že mám lásku Chtěl bych mezi objímáním než se začne svlíkat vyhovět všem jejím přáním nebo básně říkat chtěl bych jako v dávných časech hořet jako svíce chtěl bych dlaň mít v jejích vlasech a snad ještě více Chtěl bych být tím nočním chodcem který k ránu zjistí že i když se tvářil krotce spěchal za kořistí chtěl bych být tou krátkou chvílí která nepřestává která končí až den bílý láskám sbohem dává Bývalý kamarád Vypráví kam chodí s partou poslouchám ho povinně poslouží si mojí spartou žízeň má a prachy ne holky ho prý pořád baví zítra snad ho čeká bezva flám vrchní před nás pivo staví diví se že odmítám Odchází tam kam se chodí chůzi má už nejistou zářivý svůj úsměv hodí na servírku nečistou hodinky má snad i bicí za dva tácy jsou prý klidně mé vrchní chodí s prkenicí pánové už končíme Poplácá mě po ramenou byla to dnes nádhera doma být jen se svou ženou škoda prý je večera z tramvaje mi ještě kývá přátelé jsme přece z dávných let a mně v ústech pachuť zbývá a není jen z cigaret Dům na konci cesty Když vracel jsem se od známých já zkratkou domů jel a jak jsem se tak zamyslel jsem náhle z cesty sjel a v šeru blízko před sebou jsem spatřil divnou věc já nemoh´ jsem se dál už hnout snad ani o palec Tam cesta náhle končila já z auta vylez ´ ven a zahlíd´ jsem jak za kopce už upaluje den i měsíc nad tou prázdnotou za černej mrak si vlez nad hlavou se mi šklebila jen matná světla hvězd A země s nebem splývala když křovím jsem se dral pár kroků náhle přede mnou dům jako hrad tam stál a ve všech oknech svítili a do tmy tryskal smích když u vchodu jsem zazvonil stál kdosi ve dveřích A hned abych si odložil a šel tam za ním dál má sklenice je nalitá prý se mnou počítal pak říkal že tu slaví dnes a že má společnost tak abych si tu počínal jak každý jiný host Ten dům dům na konci cesty Ve velkém sále seděli já jejich tváře znal však nevěděl jsem odkud jsou já marně přemítal a pil jsem s nimi šampaňské i vodku rum a gin vtom oni zrakem strnulým civěli do hodin Když bila jedna z půlnoci byl rázem prázdný sál já souvislosti pochopil a k autu utíkal pak chvíli jsem se ještě chvěl když jsem se posadil v tom domě který zmizel v tmě jsem s nebožtíky pil Ten dům dům na konci cesty Já zahlíd´ těsně před sebou silnice šedý pás a když jsem s autem vyrazil mně v zádech seděl mráz a měsíc planul nikde stín a nebe bez mráčku a právě když jsem přidal plyn jsem přehlíd´ zatáčku Pak ještě v matném vědomí když už mi slábnul zrak jsem tušil ho jak opodál si prohlíží můj vrak a pak se ke mně naklonil a příšerně se smál a říkal na vše zapomeň a pojď pít s námi dál Ten dům dům na konci cesty Šestnáct let Máš doma vlastní pokojík třikrát tři metry ke snění na stěnách herců několik všichni jsou borci k zbláznění tady se učíš tady sníš a s tebou těch tvých šestnáct let něčemu z nich snad rozumíš něčemu nechceš rozumět Tady tvé slzy v polštáři nikoho vůbec nevzruší a stopy pudru na tváři jsou příliš chabou retuší před lesklou plochou zrcadla zkoumáš svou dívčí postavu a první láskou přepadlá stavíš si vodu na kávu Bůhví jak asi vypadá tvůj ze všech nejmilejší kluk máma ti pro něj vynadá a tobě je to stejně fuk zavřeš se ve svém pokoji a nechceš za nic otevřít až měsíc nebe rozkrojí začneš jak správná holka snít Když někdy sedneš k piánu zpíváš si chvíli jenom tak o čisté vodě ve džbánu o tom kam letí bílý pták a hlas ti náhle zprůzrační začne mít křišťálový tón tak jen mi brečet nezačni že tu teď s tebou není On A pak po prvním mejdanu dáváš si s ledem obklady zamčená dlouho po ránu na čtyřikrát tři západy a svět se s tebou kymácí tak jako včera celý sál i byt je koník houpací a kluše s tebou dál a dál Máš lásku i své starosti štěstí i horkou únavu prosby i střípky radosti a celkem slušnou postavu a život zatím pokládáš jenom za jednu z mnoha her snad možná proto ráda máš vždycky jen to co zdá se fér Máš doma vlastní pokojík kam téměř nikdo nevkročí na stěnách herců několik a po dědovi klokočí tady se učíš tady spíš a s tebou těch tvých šestnáct let snad sama jednou pochopíš jak je jim těžké rozumět Při čekání na trolejbus (1) Myši závodí v cestičkách na každodenní rallye a slunce píše na mraky nejlepší bestsellery zahřmí a lidé zbaběle se obávají rýmy déšť skládá zatím do trávy báječné evergreeny A já který si listuju v mé dívce jak v krásné knize spřádám z jejího malíčku básnivou nitku něžné příze Zpěváci pilně v korunách dostavují své byty a pak na našich anténách interpretují hity hity jež složil déšť a vzduch a touha po výšce a letu v brumendu čmeláků a much zkouší i vrabčák svoji větu A já který si listuju... A všechno je teď rázem blízké jak plátek růže na víčku já při čekání na trolejbus skládám ti tuhle písničku Při čekání na trolejbus (2) Březen si srká loňskou slámkou tříšť ledu z kalužinky duben se těší na své entrée a myslí na blbinky a míza stromů pulsuje jako krev koní před dostihem pán baboček - sám admirál ti létá nad výstřihem Však ty prý ještě nejsi žena tak jenom vítr větýrek klade ti hlavu na kolena a líbá modrý svetýrek a všechno je nám blízké jak plátek růže na víčku já při čekání na trolejbus skládám ti tuhle písničku Slunce je otužilé zimou koupe se nahé vprostřed řeky i bludný kámen zšedlý mechem je náhle prostořeký pálí mě oči od větru jako bych měl v nich krapet mýdla z lásky mi děvče stvořilas´ nádherná smělá křídla Však ty prý ještě nejsi žena... Poslední písnička Už jen pár posledních taktů a tónů a jedna poklona žárovky rozbijí intimní clonu zavře se opona nic není pustější než tohle místo když sál se vyprázdní když ticho hlediště je už si jisto že potlesk nezazní Na židle důstojně znovu si sedne prach místo publika romanci o lásce za noci temné červotoč zatiká z rampy se rozlije tma jako z hříchů a ticho omráčí všechno co zbylo tu po našem smíchu a nebo po pláči Strávili jsme večer spolu jsme si méně cizí teď opona spadne dolů a důvěra zmizí uklizečka ráno vstane a zručnými tahy setře z židlí zpřetrhané naše dnešní vztahy Už jen pár posledních taktů a tónů a jedna poklona žárovky rozbijí intimní clonu a spadne opona poslední písnička se s vámi loučí jeviště usíná každý den něco hezkého končí a něco začíná