Studenti na Fakultě informatiky MU v Brně jsou zvyklí vnímat text jako informaci. A to informaci co možno komprimovanou a verifikovanou, jakož i kvantifikovanou a algoritmizovanou. K tomuto nazírání textu je vede mimo jiné také výuka v povinném předmětu „Základy odborného stylu“. Vedení fakulty (fakulty založené právě před deseti lety) si ovšem od samého začátku uvědomovalo, že absolventi by měli být nejenom „levohemisférovými“ odborníky na slovo vzatými, nýbrž i osobnostmi co možno komplexně rozvinutými. Proto na FI MU vznikly – mimo jiné – rovněž nepovinné předměty „Interpretace textů“ a „Laboratoř slovesné tvorby“, které usilují o postižení oné hybně mrštné estetické funkce, jak ji kdysi půvabně a přitom svrchovaně výstižně nazval Jan Mukařovský.
Do sylabu předmětu „Interpretace textů“ tedy pronikly kapitolky roztomile tajuplné neinformatickou bizarností: klimakterium české poezie; antikvariát metafor; polepšovna žánrů; citát jako součást literárněvědné strategie...
V předmětu původně nazvaném „Ateliér tvůrčího psaní“ v samém počátku roku 1998 šlo o to, aby studenti rozlišili text imaginativní od diskursivního. Aby si uměli vychutnat imaginární svět uměleckého textu se záměrnými i bezděčnými místy nedourčenosti, s informacemi naznačenými i nedopovězenými. Aby reagovali na literární dílo jako na enigmatický celek, z něhož nelze vypreparovat „vědecký vzorec poučení“. Aby po čtenářsky reflektovaném imaginárním univerzu uměleckého textu zůstali nadále uvnitř specifického časoprostoru prostředí i postav vytvořeného z podnětu autora v jejich vlastních představách jejich vlastním konstrukčním úsilím. Aby opustili doslovný smysl ve prospěch smyslu metaforického.
Šli jsme tehdy na věc od konce. Zhrdli vší teorií a zpupně si předsevzali za pilotní semestr sepsat a vydat společnou knihu. Kouzlit a vzájemně konzultovat vlastní texty, shánět sponzory, tiskárnu, prožít si redakční hádání i s typografií a ilustracemi a gramáží papíru... Do toho všeho jsme přizvali literární profesionály, aby nám v závěrečné části publikace jako laskaví hosté přispěli nějakým svým dosud nepublikovaným textem. Vyslyšeli nás Miloš Dokulil, Zbyněk Fišer, Petr Hrbáč, Zeno Kaprál, Zdeněk Kožmín, Ludvík Kundera, Martin Reiner, Karel Škrabal, Jiří Veselský, Michal Viewegh a Jindřich Zogata. Legendární patron mladých začínajících autorů Egon Bondy na magnetofonovou kazetu namluvil předmluvu, v níž zpochybnil samotný název předmětu „Tvůrčí psaní“, název převzatý z anglosaského prostředí, avšak poslední větou sborník bezděky pojmenoval: TAK PIŠTE. Na Bondyho podnět jsme tedy pro časy příští seminář namísto „Ateliér tvůrčího psaní“ přejmenovali na „Laboratoř slovesné tvorby“. Což je takřka totéž, ale zní to, možno-li, ještě kuriózněji.
Vernisáž knížky (TAK PIŠTE, ISBN 80-85799-36-7) byla velkolepá. Sedmadvacet studentských autorů se radovalo spolu s desítkami dalších příznivců, vlídně křtil Ludvík Kundera, hrál fakultní jazz band a recitovaly dětičky z blízké mateřské školky, pivovar věnoval dva sudy, řeznictví dvě vařené vepřové hlavy s křenem. V rámci programu vernisáže v onom roce 1998 byl počat i zárodek budoucího studentského divadla Fakulty informatiky MU. Naši publikaci vcelku vlídně recenzoval denní tisk (MF Dnes, RT Rovnost).
„Laboratoř slovesné tvorby“ se na naší fakultě realizuje vždy v jarním semestru dosud. Při respektování jedinečnosti jednoho každého účastníka nám jde i o týmovou práci: studium na FI MU je totiž značně odosobněné a tím spíše dokážeme ocenit partu lidí spjatých jiným než čistě odborným projektem. Vznikají zde například původní dramatické texty pro naše studentská divadelní představení, články do fakultního studentského časopisu (z předmětu „Laboratoř slovesné tvorby“ vzešli redaktoři uvedeného časopisu) práce naší laboratoře se propojují s ateliérem grafického designu a multimédií, s laboratoří řeči a dialogu, s fakultním filmovým studiem atd. atp. Jinak řečeno: každým rokem se do předmětu hlásí noví studenti a přicházejí s vlastními podněty, každým rokem je tedy náplň našeho tvůrčího usilování odlišná.
Specifikum Fakulty informatiky MU se v tvůrčí práci studentů s imaginativním textem projevuje kupř. v tom, že autoři umisťují své juvenilie na vlastních webových stránkách. Využívají k prezentaci své tvorby rovněž nejrůznější literární servery na internetu, třeba Písmák (www.pismak.cz). Na závěrečném kolokviu hodnocení výsledků práce za semestr probíhá formou autorského čtení (ať již na fakultě nebo mimo ni, třeba Skleněná louka); na rozdíl od většiny ostatních předmětů FI MU není kvantifikováno (jak také?), studenti tedy nemusí dosáhnout předepsaného počtu bodů. Verbální a vizuální prezentace vlastní tvorby je veřejná (a odtud se třeba i klubou herecké talenty pro fakultní studentské divadlo).
Jak již bylo naznačeno, textové usilování studentů propojujeme s osobitou výtvarnou činností, uvedu namátkou výrobu individuálních novoročenek či ex libris. Zahřívací kola práce s textem roztáčíme dynamikou improvizovaného verbálního projevu. Příklad: JAK SÁM SEBE VIDÍM versus JAK MNE VIDÍ DRUZÍ. (Do koleje přichází nový spolubydlící a ptá se na chodbě náhodného kolemjdoucího, kdo že s ním vlastně bude v pokoji bydlet. Tím jakoby náhodným kolemjdoucím je sám student popisuje nováčkovi sebe, arciť cizí optikou.) Jde vlastně o svérázný psychologický trénink projektivní identifikace, kdy člen seminární skupiny do sebe přijímá a v sobě rozvíjí ty kvality, které do něj ostatní promítají.
V předmětu „Laboratoř slovesné tvorby“ jde tedy i o experimentální psychologickou skupinu, v níž studenti mohou společně zpracovávat své emoce a svá tvůrčí směřování. Vysílají si navzájem informace o sobě: ať již záměrné (úprava zevnějšku, způsob představování) nebo bezděčné (tón hlasu, způsob sezení, snaha imponovat, průbojnost, svůdnost, apel na soucit). Reagují prostřednictvím svých textů jeden na druhého, posílají si zprávy o tom, jak se vzájemně vnímají. Rozvíjejí svoji sociální inteligenci.
Někteří z absolventů laboratoře již dobyli literární vavříny, zejména v oblastech sci-fi a fantasy, které jsou jim tematicky i žánrově blízké: třeba Ondřej Nečas v roce 1999 získal první místo v kategorii román ceny Karla Čapka, o tři roky později se umístil v literární soutěži Ikaros, pořádané časopisem Ikarie. Ale předmět si zajisté neklade za cíl vyprodukovat profesionální literární hvězdy. Spokojíme se s tím, že studenti informatiky tvůrčím způsobem nahlédnou do krásné literatury. I to je dost.
Příspěvek se zabývá vznikem a vývojem předmětu „Laboratoř slovesné tvorby“ na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně od roku 1998 dosud. Srovnává výuku uvedeného předmětu s jinými obdobnými předměty na FI MU: „Základy odborného stylu“ a „Interpretace textů“. Rozlišení textu imaginativního od diskursivního, týmové projekty, studentský literární sborník, propojení „Laboratoře slovesné tvorby“ s ostatními ateliéry i laboratořemi FI MU.
The paper deals with the beginnings and development of the subject "Laboratory of Verbal Creation" at the Faculty of Informatics, Masaryk University in Brno, since the year 1998 up to now. It draws a distinction between this subject and other similar ones at the Faculty of Informatics: "Fundamentals of Technical Style" and "Text Interpretation". Distinctions between imaginative and discursive texts, team projects, students' literary bulletin, interconnections between the "Laboratory of Verbal Creation" and other workshops and laboratories at the Faculty of Informatics.
Text příspěvku předneseného na mezinárodní konferenci „Tvůrčí psaní – klíčová kompetence na vysoké škole“ (ve dnech 21.-23. října 2004 uspořádal Ústav české literatury a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně).
Josef Prokeš