Akci začínáme s Lukášem ve městě, mnou ve štábu na FI a zbytkem týmu pod Kraví horou. Dle očekávání je naše jednotka nejrychlejší a nejudatnější a hned zkraje tedy nasazujeme ostré tempo pro vítězství systémem start-cíl. Chvíli poté vyčůraný Lukáš zjišťuje telefonní číslo hezké příslušnice a nádavkem i tajné heslo z dámských toalet na Ruďáku. Já bohužel tak úspěšný nejsem a zbylé dva případy řeším jen polovičatě: jednak v Zoo trochu odhaduji závislosti a různými cestičkami přicházím "blízko" a jednak skládáním informací doplňuji jména významných vyšetřovatelů dřívějších dob, první písmena jejich příjmení ale jako kód selhávají. Naštěstí přicházejí posily z Kraví hory a Martin ukazuje, že se v Zoo vyzná bezvadně, když po sestavení pár rovnic nachází cestu k trojlístku slimáků. Pavel po chvíli správně usuzuje, že v posledním případu nejde o velikány kriminalistiky samotné, ale spíše o jejich sochy v našem okrsku, to už se ale objevují nová udání.
Lukáš hbitě vyráží obohatit naši diskotéku o další pecky, Pavel si bere na starost podezřelé kavárenské šachistky a Roman se na LF pouští do ohledávání terénu určováním použitých přestupních uzlů. Zbytek jednotky tak může dát na FI průchod své hravosti a oddechnout si při partičce šachu. Protože nám šachovnici minule zabavil velitel, přihlašuje se Petr i jeho druhé já na šachovém serveru, potkávají se spolu na chatu a domlouvají se na pořádném matchi. Šachy ovšem nejsou naše parketa (to bychom nedělali u bezpečnosti, žejo), takže neriskujeme chybu a diktujeme Petrovi všechny tahy z knížky. Nádherná partie graduje, Petr jako správný policista i přes naše zaručené rady prohrává, jeho druhé já ovšem vítězí a případ je tedy uzavřen. Mezitím se Pavel vrací se špatnou zprávou: podezřelé šachistky lokalizoval, v jedné dokonce rozpoznal známou recidivistku, ale ani přes důkladné pozorování nenašel žádnou záminku k zákroku (na přímý dotaz, jestli se náhodou nedopouštějí trestné činnosti, samozřejmě vše bezectně zapřely). Lukáš cestou do obchodu ověřuje, že je skutečně nutné k jedné každé soše položit květiny, protože ale neodokáže odolat čerstvě získaným hitovkám, běží si je poslechnout k Šimečkům a poklonit se památce našich předchůdců musí nakonec jet Martin. Mezitím na FI i na LF určujeme všechna místa, kde pachatel přestupoval, jeho přesné umístění nám ale stále není jasné. Bilance naší jednotky je tak poněkud neradostná, z osmi problémů máme pouze poloviční úspěšnost, naštěstí v tu chvíli přicházejí z inspektorátu další případy.
Pavel bravurně předbíhá pachatelovu myšlenku, Roman hlásí, že na Šilingráku nepozoruje nic podezřelého, ale uprostřed hovoru ho šestý smysl pro berušky přiměje podívat se pod nohy a případ je záhy vyřešen. Lukáš prokazuje, že je pohotovým střelcem a vlastnoručně (!) vyrobenou pistolí jako první odstřeluje maketu pachatele (bohužel kvůli administrativnímu zpoždění ve štábu bude naše jednotka v historických análech u tohoto úkolu už navždy o čtyři vteřiny druhá). Martin stále objíždí pietní místa a jako správný příslušník hledá Špilberk na Petrově ("Kde jen může být? Sakra, takový hrad se přece nedá přehlídnout!"). Ve štábu zatím nemáme co dělat, takže si volně brouzdáme po Síti a od vegetariánů se přes doktorky dostáváme až k serveru o hře dáma. Zde nacházíme spoustu zajímavých článků (zmínku zaslouží například "Kolektivní masturbací pomohou charitě", nechápeme ovšem, jak to souvisí s dámou, leda by snad šlo o členy klubu deskových her), ale avízovaný odkaz na vše o cestování dokonce s jakousi soutěží chybí. Nálada ve štábu není veselá, první konkurenční jednotky už překračují bodovou hranici druhého kola výběrového řízení, zatímco nám stále chybí ještě alespoň tři případy a navíc žádný z rozřešených nevypadá na blízké uzavření. Pak ale Pavel s Martinem u Šimečků nad koláčky prokazují, že podle pár tónů poznají jakoukoli skladbu a co nepoznají, to si domyslí. Mezitím Lukáš úspěšně dokončuje akci Pieta a ve štábu pražský expert na vyhledávání informací Petr postupně vygooglí cestování.dáma.cz a pak i v googlím archívu najde doporučovanou soutěž o zájezd do Trutnova, i dál to ovšem jde jen ztuha.
Stále zůstáváme těsně pod hranicí, ovšem uvařit šéfinspektorovi kvalitní kafíčko je pro nás hračkou, takže kolegové mohou vyrazit řešit jakousi drobnou vloupačku pod Nádražím. Já pro jistotu zůstávám ve štábu, kdyby bylo potřeba něco na Internetu. Po úklidu kanceláře nemám co dělat, takže si brouzdám po stránkách Českého ráje a rozhoduji se pro výlet do stanice Touha, čímž se naše bodové skóre zaokrouhluje na 120 a první část konkursu tak končíme na plánovaném prvním místě. Mezitím Roman s Lukášem z LF dorážejí na místo činu, seznamují se s výpověďmi svědků a Martina s Pavlem jedoucí z FI rovnou posílají za Červený kostel vybufetit nějaký kus žvance k večeři. Petrovi intuice zkušeného kriminalisty velí porouchat si kolo na takovém místě, aby k Jakubovi přicházel kolem Jezuitů a mohl cestou legitimovat okololežící nefachčenka. Pavel s Martinem tuší, že vedle plesnivého rohlíku náhodou nalezený důkazní materiál pachatel zašifroval metodou mřížky, ale samotná dekódovací mříž nám chybí. Roman s Lukášem jedou na LF ověřit některé údaje z výpovědí a z občanského průkazu povaleče z Jezuitské. Zjišťují, že vlakový spoj i kino existují, ale legitimace bezdomovce je jednoznačný padělek, neb neexistuje ani adresa, ani telefonní číslo, ani webová stránka. [*]
Telefonicky se dotazuji, jaká je situace a mám-li přijet, dozvídám se, že to vypadá na zákysovou šifru a Síť už zřejmě nebude potřeba. Jsem už na odchodu a naposledy se chci pokochat našimi vynikajícími výsledky, s hrůzou ale zjišťuji, že blázni z Casionu se místo hledání zloděje zcela nesmyslně soustředili na získávání bodů a odsunuli nás až na druhé místo. Sedám tedy ještě na chvíli k počítači, nacházím bezpečnostní kód a opravuji texty po našich nadřízených (nechápu, jak se mohl stát velitelem někdo, kdo by neprošel ani obecnou školou!), takže FIMAN++ se vrací zpět na místo, které mu jediné náleží. Zbytek jednotky potkávám pod Hodinami, seznamuji se s doposud získaným důkazním materiálem a jdeme ještě jednou zkontrolovat homelessa u Jezuitů. Tento se skutečně neztotožňuje se svým průkazem totožnosti, prý ho dostal od neznámého muže, víc ovšem neví. Samozřejmě, Češi jsou všichni náramně chytří a nejlíp vědí, co měl náš Sbor kdy udělat, ale když k něčemu dojde, naráz neví nikdo nic a nezná nikoho, to si pak esenbáčku chytej zločince! I tak je pro mě ale setkání poučné: až mě to přestane bavit u policie, taky si koupím kytaru, z povalečova oblečení je zřejmé, že žebrota je zlatý důl, tím spíš, když paragraf na příživnictví a zahálku už zrušili.
Další hodinu trávíme na Maliňáku marnými snahami o rozluštění zakódovaného vzkazu, mezitím přijíždí Petr z Kolečka, ovšem také bez nějakých zásadních informací. Máme hlad a zásoba čokolád se tenčí, takže se rozhodujeme ještě zkusit dotěžit koše za Červeným kostelem, žádné další rohlíky už tam ale nejsou. Nevíme, co dál, jdeme tedy na LF, jestli třeba náhodou nenajdeme ještě něco na Síti. S hrůzou zjišťujeme, že stránky toho povaleče přecijen existují. Nadáváme na inspektory za zbytečnou dvouhodinovou ztrátu, jistě, tohle je jen cvičení, ale kdo zaručí, že naši velitelé nebudou takto neprofesionálně řídit i ostrou akci? Oni svoje krky v terénu nenasazují! Po chvíli si všímám mřížky, luštíme vzkaz, zadáváme heslo, tiskneme záznam komunikace pachatelů a vracíme se do terénu. Je jasné, že tu jde o víc, než o obyčejnou defraudaci, případ má dokonce mezinárodní souvislosti a dost možná to někdo odnese i na životě. Bohužel nám ale zbývá už jen málo času, takže vybíráme nejkratší možnost a jdeme pročesat dětské hřiště v Lužánkách. Nic nenacházíme, ale jedenáctá se blíží, tak se vracíme na hlavní velitelství.
Ukazuje se, že pachatele zatkli právě Casioni a stejně jako minule na nás zbývá vítězství pouze morální. No jistě, když jsme měli bodů z první části méně, to se to hned počítalo podle ní, i když se předem říkalo, že na těchto bodech záležet nebude. Teď máme v bodech nad Casiony vrch, to ovšem zase záleží na zatčení nějakého frajírka s lopatou a na reklamace stran nezaviněné časové ztráty, během které bychom pachatele zajistili třikrát (Casioni prý heslo rozlouskli až okolo desáté, amatéři!), jsme odkazováni na "přírodu". Ale my si moc dobře pamatujeme, co inspektoři říkali před konkursem! A taky jsme si nemohli nevšimnout, že v závěrečné zprávě o průběhu cvičení "náhodou" chyběla statistika z času, kdy FIMAN++ jednoznačně vedl, plukovník Hanžl se ovšem po upozornění na toto zřetelné faux pas jen potutelně usmíval. Už vůbec nemluvě o problémech hned na prvním stanovišti podzimního cvičného pochodu Tmou, které nejvíc postihly zase naši jednotku. Vidíme vám až na dno vaší černé duše, milí páni inspektoři, ale jen počkejte, až vám bude Systém konečně jednou fungovat, teprve uvidíte, co je to FIMAN++! Nu, pogodi!
[*] Ano, čtete správně, ta webová stránka, co se zobrazí všem týmům, které se k ní dlouho po FIMAN++ konečně dopachtí, se nám něco po osmé hodině prostě nezobrazí, ale automaticky přesměruje na www.gdi.cz. Z našeho pohledu tak vše vypadá, že na vizitce jsou úmyslně samé nepravdivé údaje a je potřeba přemýšlet a hledat jiným směrem.
Co říci závěrem? Jako vždy, až na drobné problémy (ale vážně, že vždycky nejvíc postihnou nás a že to teď dokonce organizátoři vědí už předem!
Sledování na Internetu byl výborný nápad, ale nebylo úplně prozíravé vést stopu přes "nestabilní" stránky (jenom za cca hodinu našeho klikání na dama.cz se tam objevilo několik nových článků a naopak zmizelo pár starých). Samozřejmě tomu, že nějaká "third-party" stránka přestane fungovat se zabránit nedá, ale možná byste na něco takového měli být připraveni a mít v záloze náhradní řešení (alespoň zprávu na Internetu). To asi trochu platí i pro bezdomovce, který nebyl "na Jakubském náměstí", ale přesunul se za roh Jezuitského kostela. Jistě, kdyby člověk věděl, že ho tam někde má hledat, nenajde ho jen trubka, ale problém je, že člověk neví, co má očekávat, takže když ho nenajde u Jakuba, hledá spíš jiný význam zprávy, než by obcházel střed města, jestli náhodou není někde jinde, protože je dobrým zvykem (na Tmou dokonce kodifikovaným), že pokud další zprávu nenajdu v rozumném čase, hledám na špatném místě.
Otázkou je asi i vhodnost umístění zpráv na neveřejných místech, kam má vstup jen někdo. Jde jednak o kafe šéfovi (SMS je sice jen zdržení, ale je to zdržení), ale hlavně o dámské toalety. Zvýhodnění týmů s holkama beru, ale lepší forma byl přednes Máje před rokem. Alespoň Lukáš (mimo jiné) nějakou, jak se v řešení píše, "děvčicu" kontaktoval, ta ovšem zprávu nenašla, takže se tam musel vydat sám. Myslím, že u úkolů předpokládajících "nalezení nějaké děvčice" by mělo být jasné, co se po ní má chtít (např. přednést báseň). Pokud v takové situaci schováte zprávu tak, že není nalezitelná na první pohled a není tedy zřejmé, jaké se mají "děvčici" vydat instrukce, nemůžete se divit, že člověk se tam raději jde podívat sám, i když to bude "vlezlé" a porušující pravidla slušného chování.
V závěrečných poznámkách organizátorů mě dost zarazil smutek nad útěky před agenty. Pravidla (bylo by dobré je na stránky vrátit, i pro minulý ročník) ale na mě nepůsobila dojmem, že by útěk před agentem byl jakkoli nefér ("Pokud vás ... zastaví ... a osloví ..." --- tak se holt snažím, aby nezastavil a neoslovil, o útěku se tam nic nepraví). Původně to vypadalo, že agenti jsou od toho, aby škodili zbytku světa příliš nápadným hráčům. Proti tomu ale mluví loňská zkušenost Coredumpů [viz], které agent vyhmátl, i když byli zcela pasivní. Pokud to nebyla náhoda/omyl a navíc by se nesmělo utíkat, byli by znevýhodněni hráči, kteří se s agenty osobně znají: nenápadnost jim nepomůže a útěk je "nefér". Motivace k takovému znevýhodnění mi ale není moc jasná. Pokud to takto není zamýšleno, mělo by se jasně říct, k čemu agenti slouží a jak k nim má být přistupováno. No a možná i kde všude agenti (ne)působí, CPS je například patrně pardonované území, ale jasné to není.
Shrnuto a podtrženo, už třetí Tmou/Exit po sobě nebyla pro FIMAN++ limitující obtížnost úkolů, ale chyby ze strany organizátorů, tak se už velmi těšíme na akci, kdy si za své výsledky budeme moci sami.
Nedá mi to nereagovat na Martinu z týmu Prahory: v takovémto typu textu nelze brát vážně každé "ale vážně", tím spíše, když za ním následuje smajlík. Takže bys nám křivdila, kdybys nám podsouvala jakoukoli ukřivděnost, naopak sebevědomí určitě berem.