Profil konference

Jako význačný zdroj znalostí jsou v posledním desetiletí stále více vyzdvihovány rozsáhlé databáze podniků, státní správy, nemocnic a dalších institucí. Znalosti jsou z dat odvozovány zobecněním a interpretací často se vyskytujících vztahů, s využitím statistických technik i strojového učení. Vedle toho se stále uplatňují i techniky tvorby bází formalizovaných znalostí na základě spolupráce znalostního inženýra s lidským expertem.

Dalším význačným zdrojem znalostí jsou (vedle databází a expertů) textové a multimediální dokumenty. Jejich indexování a vyhledávání je založeno na statistických charakteristikách, a v mnoha případech i na využívání lingvistických principů -- ty se uplatňují zejména při extrakci informací z volného textu. Problematika textových dokumentů a formalizovaných znalostí se v posledních letech stýká v souvislosti s využíváním sítě Internet: koncepce tzv. sémantického webu předpokládá postupnou transformaci současného WWW (využitelného převážně jen pro lidské uživatele) na obrovský zdroj strojově zpracovatelných znalostí, zachycených ve znalostních anotacích (vyjádřených pomocí značkovacích jazyků) nebo automaticky extrahovaných z textu. Znalostní anotace mj. umožňují efektivní vyhledávání a kombinování tzv. webových služeb.

Samotné systémy využívající formalizované znalostní báze se postupně posouvají od monolitických aplikací k aplikacím složeným z relativně samostatných komponent -- agentů -- s vlastním mechanismem řízení. Vývoj aplikací i spolupráce agentů je usnadněna díky možnosti vzájemně sdílet a znovupoužívat znalosti -- jejím předpokladem je ovšem syntaktická a sémantická standardizace. Zatímco na syntaktické úrovni jsou hlavním trendem značkovací jazyky (zejména XML), na sémantické úrovni podobnou roli mohou sehrát znalostní ontologie, jako formální vyjádření sdílené konceptualizace dané věcné oblasti.

Cílem uplatnění uvedených technologií je mimo jiné zdokonalení znalostního managementu ve firmách i v neziskové sféře -- zabezpečení, aby se správná znalost dostala ke správným osobám ve správný čas a ve správné formě. Praktický znalostní management ovšem vedle explicitně (formálně či textově) vyjádřených znalostí klade důraz i na znalosti implicitní ("tacit"), které lze využívat jen nepřímo, formou zprostředkování vzájemné komunikace pracovníků a důrazem na zvyšování efektivity jejich myšlení.