Sendvič 2004

Až do posledních chvil a ještě i déle není jisté, jestli se FIMAN++ vůbec zúčastní. Ze standardní sestavy nemůžou Wheb s Lukášem, Romana akce čistě u počítače nějak neoslovuje a já jsem na vážkách, jestli bych se raději neměl snažit o nějaký příspěvek na TSD2004, které má deadline hned v pondělí po Sendviči. I se mnou jsme ale jen tři. Pak se ovšem ozývá Martina, kterou kromě humanitního vzdělání a holčičího myšlení, je-li skutečně nějak odlišné, kvalifikuje i protřelost hrami tohoto typu stvrzená vítězstvím na poslední Bedně. Když se navíc ukazuje, že Petr, kterého jsme uvažovali zlanařit, je nejen v Brně, ale dokonce "hledá tým", začíná mi být jasné, že toho zase moc nenapracuju. Definitivní rozhodnutí přináší Petrův mail, že byl Orgy pověřen rozvěsit po Praze zvadla, prý aby se našel někdo, kdo porazí FIMANy. Nutno říct, že jste mu, Orgové, dobře poradili, ve kterém teamu ho čeká největší kariéra! ;-)

Kromě Pavla na detašovaném pracovišti v Uppsale se všichni scházíme na FI. Rozběhání ICQ se ukazuje nad moje síly, takže pro komunikaci se Švédskem volíme starý dobrý talk. Snahu o studium pravidel a promýšlení strategie zcela maří Manec, který nám ukazuje stránky o naprosto dokonalém modelu trolejbusu (mujweb.cz/www/15tr), tak, tak, že stíháme zadání první sady.

Petr si bere kostky, Pavel báseň, Manec prohlašuje, že kotávky už někde viděl, a Martina začíná hledat osobnosti. Na mě zbývá kultura, v reprodukcích moderních děl samozřejmě nic nevidím, tak aspoň Petrovi nalézám krabičky od chladičů na procesor jako model kostiček a tvářím se, že zajišťuju komunikaci s Uppsalou. Postupně se trochu rozkoukávám a XOR po řádcích začíná vypadat docela slibně. Pavel i Martina jsou brzo hotovi, takže analýzu umění paralelizujeme. Naše výsledky pak ověřuje ještě Petr, zejména ve třetím písmenku je totiž zřejmě chyba v zadání a výsledný patvar lze interpretovat více způsoby. Hned první pokus je ovšem správný, takže se můžeme pustit do právě zveřejněné další sady.

Petr si poměrně rychle všímá, že bez horního zbývá vždy přesně tolik trojúhelníčků, kolik umí různých písmenek, Martina s Pavlem řeší rébus a detektivku, já se ujímám dvacetišestisměrky a naivně se snažím vytvořit skript, který to proškrtá za mě. Petr je za chvilku hotový a vrhá se řadit státy. Manec hlásí, že má dvě možná betálná řešení, mezi nimiž se neumí rozhodnout. Validace Systémem ukazuje, že k betálnosti mají daleko obě, tak řeší dál. Já se bohužel kromě programování věnuju koordinaci se zahraničními výzkumnými centry, úvahám o zápalnosti nafty a hledání Sázavy v atlase, takže časem zjišťuju, že prudce nestíhám, a budu se tedy muset přecijen uchýlit k manuální práci. Naštěstí Martina i Petr po chvíli končí a můžeme vyškrtávání paralelizovat. Chvíli před koncem Martin vítězoslavně hlásí, že má kotávku náram, náram, náram, nám ale zbývá pět písmenek nad plán. Každé kontrolujeme a za minutu dvanáct stlačujeme počet kandidátů na devět. Bohužel se s Martinou shodujeme ve čtení "po řádcích", takže jiné varianty, zejména tu správnou "po vrstvách", v časové tísni nikdo ani neuvažuje. Po řádcích ovšem žádné rozumné slovo nevychází, takže v poslední minutě Petr hbitými prsty stíhá osm pokusů vynecháním jednotlivých písmenek. Pochopitelně všechny neúspěšné.

O přestávce konzumujeme sendviče a litujeme zcela zbytečně chybějícího úkolu (popel za špatné časové rozvržení musí být nasypán na mou hlavu). Mít minutku, dvě navíc, určitě bychom si správného čtení všimli... Stoprocentní sice nebyl žádný tým, ovšem kvůli špatným odpovědím máme daleko nejhorší čas, a musíme tedy konkurenci porazit nejméně o úkol. Jako naschvál ale konkurence, potvora, taky není úplně hloupá, takže to možná nebude jednoduché.

Půlhodina je ale za chvilku (odhaduji tak deset minut ;-) pryč a je zase potřeba pozapínat hlavy. Rušnou hodinku zkouším lousknout bez papíru, samozřejmě špatně, seriózněji se úkolu ujímá s vystřiženými autíčky Manec. Po chvíli přichází na možné řešení, ověřování minimality nechává na jindy a rovnou správně odpovídá. Hustopeče řešíme telefonicky, Petr nejprve volá jedné své kamarádce, která ale asi málo paří, takže nám s hospodou neporadí. Je zřejmě navíc ze slušné rodiny, protože chlastat podle všeho nechodí ani maminka. Martina pak zkouší nějaká čísla z netu, vrátný v JZD tvrdí, že se tomu říká Kravín a že nechápe, co se to dnes děje. Další volaný, náhodně vybraný hustopečský občan, už naštěstí Kolchoz zná. Pavel mezitím zjišťuje, že počet písmen v jednotlivých řádcích seznamu věcí k nakoupení je vždy dělitelný pěti, a že navíc každá samohláska je v některé z položek nápadně často. Petr to pak sází do tabulek a rozpoznání odpovědi je pro něj už hračkou. Já po chvíli brouzdání zjišťuju, že komise volila nejlepší jazyk. Sice mě v Jazycích světa před pár měsíci učili trochu odlišné počty hlasujících, ale budiž, i tak je zřejmé, že se podvádělo na úkor angličtiny. Bohužel dost pozornosti věnuji právě slovům, která jsou v zadání špatně, takže na překlad zbytku nekladu nijak zvlášť velký důraz a rozumné řešení nenacházím. V grafu Manec rozpoznává mapu Evropy, v tečkách vidíme hlavní města, ale vytvořené kódy nejsou přijaty. Pozornost už ovšem přesunujeme na poslední sadu úkolů.

Martina obdivuhodně rychle zjišťuje jméno totálního losera, který i přes celoživotní snahu skončil až v poslední dvacítce Závodu, zbytek teamu ovšem značně tápe. Manec se snaží vstoupit do digitálního světa, nezbývá mu ovšem než sledovat, jak čím dál více i jinak slabších týmů nachází řešení tohoto patrně jednoduchého úkolu. S postupujícím časem začínáme měnit přístup k tipování odpovědí, zejména tedy Petr. Stačí například říct "Portugalština" --- a než stačím doříct větu, že ta "to určitě není", je už totéž ověřeno zadáním do Systému. U MAPY Evropy se tento přístup nicméně vyplácí. ;-) Díky nově nabývanému vzdělání v Teorii literatury časem nacházím možný způsob jak interpretovat Báseň, význam některých řádků mi ovšem zůstává skryt. V načatém díle zdárně pokračují Martina a hlavně Petr, když navíc Manec si jako oddech uprostřed přemýšlení přečte poslední strofu a rozpozná stěrače, je vymalováno. Ještěže jezdí jen lidovým vozem a nemá kupříkladu Mercedes s jediním centrálním stěračem! Posléze navíc dochází osvícení a otevírá se mu i cesta do digitálního světa; k témuž a v téže chvíli dochází i na dalekém Severu, byť poněkud kuriózně přes vygooglenou stránku 0937.zero-office.com/htms/links. Tím se ovšem naše invence zcela vyčerpává, v poslední čtvrthodině už jen neúspěšně zkoušíme otipovat výsledek hlasování či něco vyčarovat ze sportů a řad. S blížícím se koncem už ale soustředění většiny klesá k nule a omezujeme se na refreshe výsledkové listiny ...

... a je to tady! FIMAN++ opět prokazuje své kvality a natrhává pozadí všem ostatním! Hned voláme coredumpům, jestli taky vyhráli ... a prý ne. ;-) V chatu nám dokonce některé týmy skládají explicitní poklony typu "Zakažte někdo konečně tým FIMAN++", musíme přiznat, že taková chvála nás mimořádně těší! Jo, jo, kdo se podívá na náš zápis z Exitu II, uvidí, že slib daný Orgům stran našich výsledků při plně fungujícím systému tímto bezezbytku naplňujeme. Na FIMAN++ je holt spoleh. ;-)

Pak následuje ještě skromná after party s Ňácou z coredumpů a Orgem Tomem Hanžlem. Když Manec živě rozebírá, kolik betálných žibřiďů a makabrózních pižmolí typu nula vyžaduje taková kotávka s citrónovou žlabuňkou, lidé od vedlejších stolů jenom mrkají. Pak jsme ovšem panem vrchním důrazně požádáni o ztlumení, čímž je bohužel zbytek hostů o dokonalé pochopení této zásadní problematiky nevratně ochuzen.

Závěrem je potřeba vyslovit velké uznání Orgům, že jim vše zcela bezchybně fungovalo, myslím, že při komplikovanosti Systému je to obdivuhodné. I šifry byly dobré a hezké, byť někde byly asi zbytečné chyby. Ať už Melbourne či wi[s/z]yta a desperta[t/d]or, zmiňované i Větry z Jednoty, nebo třetí písmeno v Moderním umění, možná i více řešení kotávek (to poslední jen soudím podle chatu). Leda tedy, že by ty věci měly sloužit ke zmatení, ale to nepředpokládám (aspoň to tu není zvykem). Ten Kravín myslím nebyl úplně šťastný, to bylo fakt trochu o haluzi.

Distribuce mezi dvěma částmi teamu byla docela v pohodě, ještě lepší by asi bylo, kdybychom se vždy zamysleli, které úkoly není možné paralelizovat, a nechali je Pavlovi, tohle jsme neměli úplně dotažené. Lepší než talk by taky myslím bylo zřízení soukromé "místnosti" na nějakém chatovacím serveru, aby všichni viděli, co Pavel píše, a všichni s ním mohli komunikovat přímo, a ne přese mě jako prostředníka, který jsem ho navíc občas v zápalu boje trochu sklil.

Nutno uznat, že tak první pětka je dost vyrovnaná. I takové Pitbulí komando, kdyby vyřešilo například nikterak těžké úkoly 101 a 103, splakali bychom nad výdělkem. Nelze zastírat, že k vítězství nám dopomohl kus haluze (ta MAPA, ke které se dalo dojít více cestami, byla kódem schválně?), na druhou stranu nám k té šestadvacetisměrce chybělo fakt minimum. Menší haluzí byl asi i ten Kravín, což ovšem zase vyrovnala ta dvě chybná slova v Hlasování o jazycích. Takže suma sumárum jsme myslím nijak nadměrně nehaluzili.