EDUKAČNÍ ASPEKTY STRUKTUROVANÉ INTELIGENCE
se zaměřením na inteligenci logicko-matematickou

---

(4. Prostorová inteligence)

Testy prostorových schopností je možné zadávat i slovně. Zadání by mohlo znít takto: Vezměte si papír ve tvaru čtverce, přeložte ho na polovinu a pak ho složte ještě dvakrát, pokaždé na polovinu. Kolik čtverců bude nakonec na papíře? Nebo si představte jiné zadání: Vedle sebe jdou muž a děvče. Oba vykročí levou nohou ve stejném okamžiku. Na vzdálenost, kterou muž překoná dvěma kroky, potřebuje děvče kroky tři. Kde zdvihnou oba zároveň pravou nohu? Rád bych ještě vyzkoušel vaše schopnosti náročnějším úkolem. Na základě následujícího popisu je možně vysvětlit Einsteinovu teorii relativity a vy si nyní můžete vyzkoušet, zda jste schopni vytvořit si odpovídající představu situace:

Představte si velké těleso A, které se pohybuje prostorem a udržuje stálý kurs od jihu k severu. Těleso je uzavřeno ve velké skleněné kouli, na níž jsou vyleptané kružnice, které jsou vzájemně rovnoběžné a zároveň kolmé na směr pohybu – celá koule vypadá jako obrovská vánoční ozdoba. Pak si představte druhé těleso B, které se dotýká skleněné koule na jedné z vyleptaných kružnic. Bod dotyku tělesa B a koule je malý kousek pod největší kružnicí, která je zároveň kružnicí střední. Tělesa A a B se pohybují stejným směrem. Obě tělesa se pohybují rovnoměrně, těleso B však navíc ještě putuje po vyleptané kružnici, čímž se posouvá i bod dotyku tělesa a skleněné koule. Protože se B posunuje po kružnici rovnoměrně, zanechává za sebou v časoprostoru stopu ve tvaru spirály; čas je přitom totožný s pohybem k severu. Dráhu tělesa B by pak člověk stojící na tělese A uvnitř skleněné koule neviděl jako spirálu, ale jako kružnici. (Eliot, Salkind, 1975) [9]

Ještě vám předložím několik úkolů, při nichž se používají mentální obrazy. Nejdříve si představte koně. Který bod leží výše: nejvyšší bod ocasu, nebo místo, kde krk přechází v trup? Představte si slona a myš. Pak si představte jejich řasy. U kterého zvířete jste zaostřovali pohled na řasy déle? Představte si váš kuchyňský dřez. Kterým kohoutkem pouštíte teplou vodu? Na závěr této série si představte náměstí, které dobře znáte. Odhadněte, jak dlouho vám bude trvat, než se váš pohled přesune z jedné budovy na budovu sousední. Pak se podívejte opět na původní budovu a z ní přesuňte svůj pohled přímo na opačnou stranu náměstí. Odhadněte potřebný čas a porovnejte ho s časem, který jste potřebovali v případě předešlém.

Nyní už byste mohli mít intuitivní představu, jaké schopnosti vědci považují za základ prostorového myšlení. Možná, že jste si už na některé sporné otázky vytvořili svůj názor: Existuje samostatná schopnost, kterou bychom mohli nazvat vizuální nebo prostorová představivost? Mohou být problémy, které zřejmě vyžadují prostorové schopnosti, vyřešeny i tak, že se omezíme na jazykové nebo logicko-matematické prostředky? Můžeme se vrátit k již zmiňovanému úkolu, v němž jste měli složit čtverec z papíru. Pokud jste úkol vyřešili tak, že jste jen spočítali součin 2x2x2, použili jste pouze logicko-matematické myšlení. Měli byste o sobě vědět, zda je pro vás prostorové myšlení přirozené. Bohatou prostorovou představivost mívají hlavně lidé s výtvarným nadáním a ti, kdo se orientují na technické obory a přírodní vědy. Lidé s jiným druhem nadání, hlavně v oblasti hudby či řeči, naopak někdy mívají v oblasti prostorové představivosti nedostatky.

Jádrem prostorové inteligence jsou schopnosti, které zajišťují přesné vnímání vizuálního světa, umožňují transformovat a modifikovat původní vjemy a vytvářejí z vlastní vizuální zkušenosti myšlenkové představy, i když už žádné vnější podněty nepůsobí. Díky těmto schopnostem můžeme konstruovat různé tvary nebo s nimi manipulovat. Schopnosti, které tvoří prostorovou inteligenci, nejsou zcela jistě identické: někdo může mít velmi přesné zrakové vnímání a přitom nedokáže nakreslit, vybavit si ani transformovat imaginární svět.

Prostorové schopnosti se uplatňují v mnoha různých typech prostředí. Jsou velmi důležité pro orientaci na různých místech – může to být orientace v pokoji, ale také na oceánu. Potřebujeme je při rozpoznávání předmětů i prostředí v takové podobě, v jaké jsme se s nimi už setkali, i v situaci, kdy se něco z původního stavu změnilo. Prostorové schopnosti využíváme i při práci s jakýmkoli grafickým znázorněním – tedy dvojrozměrnou či trojrozměrnou verzí části reálného světa – či jiným symbolickým zobrazením skutečnosti, jako jsou mapy, diagramy nebo geometrické tvary.

Další dva typy prostorových schopností jsou abstraktnější a je velmi těžké je nějak definovat. První z nich zahrnuje různé typy siločar, se kterými se setkáváme na plošných i prostorových objektech. Mám tu na mysli napětí, vyváženost a kompozici, které patří mezi charakteristické vlastnosti malířského či sochařského díla a se kterými se setkáváme i v přírodě (můžeme jmenovat oheň či vodopád). Tyto stránky uměleckého díla zásadně ovlivňují jeho působivost a jsou pro umělce i milovníky umění velmi důležité.

Poslední typ prostorové inteligence je založen na podobnosti, se kterou se můžeme setkat u dvou zcela různorodých forem nebo u dvou zdánlivě vzdálených oborů zkušenosti. Mám za to, že schopnost nalézat metaforickou podobnost ve zcela různých jevech je v mnoha případech odvozena právě od prostorové inteligence. Jako příklad si můžeme vybrat známé eseje Lewise Thomase (1975) [10], který nachází analogie mezi mikroorganismy a uspořádáním lidské společnosti, nebe zobrazuje jako membránu a lidstvo přirovnává ke hromadě úrodné země. Zachycuje tak slovně určitý druh podobnosti, který ho možná napadl právě jako prostorový vztah. Mnoho vědeckých teorií je založeno na „obrazech“ velkého měřítka. Vzpomeňme si na Darwinovu vizi „stromu života“, na Freudovo nevědomí podobné skryté části ledovce nebo na Daltonův model atomu vzniklý zmenšením modelu sluneční soustavy (Gruber, 1981) [11]. Takové nanejvýš podnětné obrazy stávají u zrodu klíčových vědeckých koncepcí a i později jim propůjčují svou barvitost. Je možné, že podobné myšlenkové modely nebo obrazy hrají svou úlohu i při řešení problémů běžnějších. Uvedené slavné příklady vznikly jako obrazy vizuální, každý z nich však mohl být vytvořen i pochopen člověkem, který nevidí.

Schopnost převádět vlastní roztříštěné poznatky do jiného měřítka nebo symbolického systému získáváme s velkými obtížemi. Prostorová orientace dítěte se sice rozvíjí rychle, avšak převedení těchto znalostí do jiné inteligence či jiného symbolického kódu je pro dítě po dlouhou dobu úkolem velmi nesnadným.

V naší společnosti má rozvinutá prostorová inteligence obrovskou cenu. Některé obory lidské činnosti – mám na mysli sochařství nebo matematickou topologii – by bez rozvinuté prostorové inteligence vůbec neexistovaly. V mnoha dalších povoláních hrají podněty z této oblasti zásadní roli, jsou k nim však potřeba i schopnosti jiné.

Velký význam má prostorová inteligence v přírodních vědách. K vědcům, kteří v této oblasti vynikali, patřil například Einstein. Stejně jako Russela ho úplně nadchlo první setkání s Eukleidovou geometrií. Einsteina ze všeho nejvíc zajímaly vztahy mezi plošnými a prostorovými tvary. „Kořeny jeho intuice tkvěly hluboko v klasické geometrii a jeho myšlení bylo velmi obrazné. Přemýšlel o experimentech, založených na představách a odehrávajících se pouze v jeho mysli.“ (McKim, 1972) [12] Možná, že Einsteinovy nejpodstatnější myšlenky nebyly výsledkem matematického způsobu uvažování, ale vznikly na základě prostorových modelů. Einstein sám o sobě tvrdil: Můj způsob myšlení zřejmě vůbec nevychází z psané ani mluvené řeči. Jako prvky svého myšlení bych označil spíše symboly a více či méně jasné představy, které se mohou libovolně opakovat a kombinovat… Tyto prvky myšlení patří v mém případě do vizuální a někdy i pohybové sféry. (McKim, 1972) [12]

V různých vědách, oborech umění a odvětvích matematiky se prostorová inteligence uplatňuje v různé míře. Topologie využívá prostorové myšlení mnohem více než algebra. Fyzikální vědy jsou více závislé na prostorových schopnostech než tradiční obory biologické a sociální, ve kterých se výrazněji projevuje význam jazyka.

Prostorová inteligence má prastarý původ a setkáváme se s ní ve všech známých lidských kulturách. Konkrétní obory, jako jsou třeba geometrie nebo fyzika, kinetické sochařství nebo impresionistické malířství, v mnoha kulturách samozřejmě nenajdeme. Schopnost orientace v nepřehledném terénu, umělecká řemesla či různé formy sportů a her se však vyskytují všude.

Každá forma inteligence má svůj přirozený průběh: pro logicko-matematickou inteligenci platí, že se s přibývajícím věkem u všech lidí zhoršuje, a také tělesně-pohybová inteligence patří k „ohroženým“ druhům. Vizuálně prostorová inteligence je však alespoň v určitých aspektech odolná, obzvlášť u těch lidí, kteří ji ve svém životě pravidelně používají. Jedním z podstatných rysů prostorové inteligence je smysl pro celek, schopnost pochopit „figuru“, a právě tento aspekt vnímání se s přibývajícím věkem zlepšuje. Schopnost nazírat celek se neztrácí, naopak se spíše prohlubuje. Starší lidé lépe vnímají širší struktury, i když přitom mohou ztrácet schopnost rozeznávat drobné detaily. Lepší porozumění strukturám, formám a celku je možná tím, na čem se zakládá moudrost.

Seznámili jsme se s prostorovou inteligencí, která je formou inteligence závislé na vnějších objektech. Na rozdíl od vývojové křivky logicko-matematického myšlení, která směřuje k abstrakci, zůstává prostorová inteligence pevně spojena s konkrétním světem – se světem objektů a s úlohou, kterou v životě hrají. V tomto rozdílu snad můžeme najít další vysvětlení „trvalosti“ prostorové inteligence.

!test ze znalostí čtvrté kapitoly!