EDUKAČNÍ ASPEKTY STRUKTUROVANÉ INTELIGENCE
se zaměřením na inteligenci logicko-matematickou

---

(8. Vzdělávání inteligencí)

Dítě u počítače se nachází na opačném konci vzdělávací křivky než dítě v tradiční společnosti, které se učí lovit, pěstovat rostliny nebo vyrábět jednoduché nástroje, má však také hodně daleko k žákovi chederu nebo studentu madrasy, kteří se zabývají náboženským textem. Rozdíly v profilech inteligencí, které se v různých typech škol nejlépe uplatní, bychom však neměli přeceňovat. Interpersonální vztahy si zachovávají význam i v některých moderních školách: značná část vysokoškolského vzdělání, ať už jde o přírodovědecké nebo umělecké zaměření, se opírá o blízký vztah, který vznikne mezi profesorem a nadějnými studenty. Tento vztah vzniká většinou na základě intelektuálních schopností, jež se osobní sféry netýkají, vydrží-li však tento vztah po delší časové období, může významně přispět ke konečnému úspěchu mladého kolegy v daném oboru (Polanyi, 1958) [38]. Měli bychom si také připomenout, že téměř každá společnost s moderním školstvím se snaží některé stránky tradičního školství zachovat. Setkáváme se s mimoškolním náboženským vzděláváním a s víkendovými „nedělními školami“. Existuje mnoho škol pro studium hebrejské a islámské kultury, na nichž si studenti rozšiřují své vzdělání o náboženské dimenze. V Japonsku se rozvíjení tradičních hodnot věnuje velká část pravidelného vyučování, studenti však ve svém volném čase navštěvují školy zvané „juku“, kde se v duchu sekularizovaného školství připravují na přísné přijímací zkoušky na univerzitu.

V Indii existují „patašaly“, které nabízejí světský přístup k mnoha vědním oborům, kdežto „gurukuly“ představují návrat do dřívější éry. Dokonce i v rámci moderní západní společnosti lze odlišit školy, které se snaží udržet si klasickou orientaci tradičního školství, od škol moderních, orientovaných na současnou vědu. Střední školy s uměleckým zaměřením a výukou latiny mají jiný charakter než střední technické školy, gymnázia s humanitním zaměřením se liší od průmyslovek. Můžeme si porovnat základní školy, jejichž hlavním cílem je předat svým žákům základy vzdělání, než odejdou pracovat do dělnických profesí v průmyslu či v zemědělství („měšťanky“), a elitní soukromé školy, kde se stále klade důraz na vzdělání klasické, i když se určitá část žáků seznamuje i s tradicemi a metodami vědy. V rozvinutých zemích navíc existuje spousta možností vybrat si některou z mimoškolních činností a rozvíjet se tak v širším spektru inteligencí – záleží jen na přání, volném čase a finančních možnostech (Oakeshott, 1975; Conell, 1980) [87][88].

Kritika školního vzdělávání. Ježto je moderní školství už dlouho součástí většiny západních společností, měla by se naše společnost nad touto institucí zamyslet a hledat její slabé i silné stránky. Existují úvahy o záporných stránkách školní docházky obecně a zajímavá jsou zamyšlení nad důsledky nekritického zavádění sekularizovaného školství v minulém století, kdy se zdůrazňovalo myšlení určitého typu a ztratilo se spojení s tradičním duchovním a morálním životem společnosti. Právě hledání duše stálo v posledních desetiletích u zrodu revolučních názorů celé plejády pedagogicky orientovaných vědců. Ivan Illich (1971) [89] přímo vyzýval k vytvoření „společnosti bez škol“, Paolo Freire (1971) [90] vystupuje proti používání škol jako nástroje elit určeného k ovládání prostých lidí, Ronald Dore (1976) [91] odsuzuje koncepci školy, která slouží jen k hodnocení studentů a jejíž nejvyšší metou je získání konečného diplomu, aniž by se bral zřetel na možnosti absolventa získat v daném oboru zaměstnání. Ulric Neisser (1976) [92] žaluje na malou šíři akademických schopností, které si žák může ve škole osvojit, Christopher Jencks (1972) [93] spolu s dalšími americkými kritiky tvrdí, že se školám jako celku nedaří přiblížit se proklamovanému cíli – škole, která svým studentům otevírá dveře k úspěchu (sociální zařazení a štěstí má větší význam než škola). Tento přehled zakončíme nostalgicky laděnou kritikou Michaela Maccobyho a Nancy Modianové, kteří prohlašují:

Pokud se venkovské dítě nenechá otupit vesnickým životem, může prožívat jedinečnost událostí, věcí i lidí. Městské dítě však postupně vyměňuje spontánní a neodcizené vztahy za sofistikovanější postoje ke světu, v němž jsou hlavními pojmy užívání, směňování a zařazování do systému. Industrializovaný městský člověk se stále zdokonaluje ve schopnosti formulovat, logicky uvažovat a třídit stále větší množství komplexních informací, ztrácí však přitom schopnost bezprostředního setkávání s lidmi a událostmi. (Maccoby a Modiano, 1966) [94]

Tyto kritiky nemusí vždy odpovídat skutečnosti. Michael Rutter (1979) [95] se svými kolegy uskutečnili v Londýně významný výzkum, který dokazuje, že školy mohou životy dětí ovlivňovat také kladně. Škola, která má dostatečné prostředky a schopného ředitele, klade důraz na to, aby byli učitelé důslední a odpovědní, a má jasný a spravedlivý systém pochval a důtek, vychovává děti, které se více učí, mají svou školu rády a nemají sklony k delikvenci. Podobné zprávy přicházejí i z problémových oblastí New Yorku. Záleží na tom, jaký je ředitel a řád! Úspěchy předškolních programů na podporu rozvoje dětí ze znevýhodněných skupin lze velmi dobře doložit a prokazatelný je i vliv těchto programů na postoje a úspěšnost dítěte (Lazer a Darlington). K dobrým výsledkům školy přispívají vždy osobní kvality ředitele a učitelů. I přes slibné možnosti, jež nabízí počítač na každé žákovské lavici (případně počítač, který lavici nahradí), ničím nelze zatím nahradit tyto lidi.

Hodně se přemýšlí o skutečném vlivu a účinnosti moderních škol. Tato debata bude zajisté pokračovat, přesto by se však málokdo odvážil popírat, že společnost s formalizovaným systémem školního vzdělávání má odlišný vliv na člověka než společnost, kde formální vzdělávání neexistuje. Téměř všichni odborníci jsou zajedno v tom, že školní docházka, jež trvá více než několik let, formuje člověka – a nakonec i celý národ –, který se významně liší od společnosti, v níž formální vzdělání neexistuje (nicméně není jednoduché vystihnout rozdíly mezi oběma typy společnosti). Velký vliv mají i rozdíly mezi tradičními a moderními školami: při pohledu do naší tabulky vidíme, že společnost, v níž má dominantní postavení škola tradiční, může být umístěna do středu pomyslné spojnice mezi společností bez formálního vzdělávání a společností, v níž dominuje škola moderní.

!test ze znalostí osmé kapitoly (část první)!