(8. Vzdělávání inteligencí)
8.9 Závěry pro praxi
8.9.1 Obecné předpoklady
Pedagogické experimenty – úspěšné i neúspěšné – volají po důkladné analýze vzdělávacích procesů, které vytvářely tradici dané kultury. Nejrozumnější bývá začít přehledem cílů, k nimž má určitá konkrétní intervence nebo celý vzdělávací program vést. Výsledek bude tím lepší, čím přesněji dokážeme jednotlivé cíle určit a čím méně všeobecných poznámek a rétoriky přitom použijeme. Nepomohou nám formulace typu „vzdělávání, které umožní maximální rozvoj potenciálu jednotlivých lidí“ nebo „dobrá informovanost občanů“. Dostatečně přesné je vyjádření: „dosažení takové úrovně gramotnosti, aby si lidé byli schopni přečíst noviny a pochopili současné politické problémy“. Chceme-li dosáhnout tohoto konkrétního cíle, provedeme analýzu podstatných intelektových dovedností a promyslíme způsob, jak se s úspěchem (třeba jen částečným) s problémem vypořádat. Pro původní grandiózní cíl hodnotící škálu nemáme. Když si stanovíme přesné cíle, uvědomíme si i možné konflikty a rozpory. Chceme-li například zvýšit gramotnost, dosáhnout určité úrovně vědeckého myšlení a rozvíjet schopnost přemýšlet o politických problémech, můžeme nepříznivě ovlivňovat jiné cíle, jako je uchování tradičních náboženských hodnot a politických postojů nebo udržení homogenity názorů v populaci. Rozpory mezi jednotlivými cíli nás staví do nepříjemné situace, je však lepší si je uvědomovat, než je nevidět, popírat nebo bagatelizovat.
Když si určíme jednotlivé cíle, můžeme přejít k dalšímu kroku: musíme zjistit, jaké prostředky máme skutečně k dispozici. Část takové analýzy bychom měli věnovat možnostem využití tradičních metod. Využívat lze učení pozorováním, neformální interakce, systému učedníků, převládajících typů médií, různých druhů škol a učebních plánů (psaných i nepsaných), které se v dané oblasti skutečně používají. Stejně tak je třeba se zamyslet nad tradičním předáváním hodnot, rolí a pracovních postupů z generace na generaci.
Chceme-li dojít k určitému cíli, můžeme využít soubor inteligencí, které se nám k tomuto účelu přímo nabízejí; existují však ještě další inteligence, jejichž zapojení do úkolu dá větší námahu. U různých kultur nacházíme charakteristické směsice inteligencí, kterým se dává tradičně přednost. Není snadné určit, z čeho se směs přesně skládá, avšak můžeme odhadnout, jaké inteligence se v dané kultuře uplatňují nejvíce. V tradiční agrární společnosti se děti učí převážně tam, kde se pracuje. Učení není formálně organizováno a využívá především pozorování a nápodobu. Nejvíce se při tom uplatňuje interpersonální, tělesně-pohybová a jazyková forma inteligence. V raně industriální společnosti můžeme očekávat tradiční způsoby školní výuky, které zdůrazňují paměťové jazykové učení, avšak začíná se používat také inteligence logicko-matematická. Ve společnostech s vysokou úrovní industrializace i ve společnosti informační jsou na nejvyšších stupních žebříčku jazyková, logicko-matematická a intrapersonální forma inteligence. V moderních školách se přitom bude zřejmě čím dál víc uplatňovat individuální počítačová výuka. Posun od jakékoli z těchto forem k formě „následující“ neprobíhá nikdy beze ztrát.
Poznávací schopnosti ani intelektuální styl jednotlivých lidí nejsou totožné a vzdělávaní by mělo být upraveno podle schopností a potřeb těch, jichž se týká. Jednotný přístup ke všem žákům stejně jako výuka, která probíhá způsobem zásadně odlišným od tradic dané společnosti, mohou přinést velké zklamání. Je-li to jen trochu možné, doporučujeme intelektové profily jednotlivých žáků odhadnout alespoň přibližně.
8. 9.2 Zjišťování intelektuálních profilů
První zásadou je, že při určování inteligencí je třeba brát ohled na věk. Pracujeme-li s batolaty či předškoláky, musíme se přizpůsobit zvláštním způsobům poznávání, které jsou pro tyto věkové skupiny typické, a použijeme tedy metody, jež se mohou od metod vhodných pro starší osoby lišit. Myslím si, že intelektuální potenciál lze stanovit již v časném věku, u dvouletých nebo i mladších dětí. Silné a slabé stránky malého dítěte určíme tak, že mu předložíme určité typické struktury a druhý den zjistíme, jestli si je dokázalo zapamatovat. Dítě, které má prostorové nadání, by se mělo rychle naučit rozpoznávat různé tvary, a to i tehdy, když dojde ke změně jejich umístění v prostoru nebo k malým odchylkám od původní podoby. Podobně lze určovat nadání k rozpoznávání typických struktur v jiných intelektuálních oblastech (například v jazyce nebo v počtech), odhadnout můžeme i schopnost naučit se, opakovat a vhodně upravovat vzorce motorické.
Intelektové profily tohoto typu mohu být načrtnuty už v prvním nebo druhém roce věku, je však zřejmé, že tyto rané profily se velmi snadno mění. K posunům dochází díky značné nervové a funkční plasticitě, která je pro rané období typická. Hlavním důvodem raného zjišťování schopností je možnost přiměřeně podporovat rychlý rozvoj určitého nadání dítěte, získáváme však také příležitost podpořit ty intelektuální oblasti, pro něž má dítě vlohy nedostatečné.
Trochu později, vlastně v průběhu celého předškolního období, by mělo být možné intelektový profil upřesňovat a zasazovat do širšího kontextu. V tomto věku je nejlepší metodou nabízet dětem činnosti, které by je mohly zaujmout. Splníme-li tento předpoklad, je pravděpodobné, že budou schopny i s minimálním vedením problém nebo úkol, který dostanou, řešit. Jednotlivé druhy inteligence se dobře určují pomocí skládaček, her a dalších úkolů, které jsou založeny na symbolickém systému jedné nebo dvou inteligencí.
Při práci s přirozeně přitažlivými materiály máme ideální příležitost pozorovat inteligence v akci a můžeme přitom sledovat, jak se za určité omezené období rozvinou. Budeme-li pozorovat, jak se dítě učí stavět z kostek, získáme představu o jeho schopnostech prostorových a pohybových. Z toho, jak nám dítě převypráví příběhy, které slyšelo, poznáme určité stránky jeho nadání v oblasti jazyka, a schopnost poradit si s obsluhou jednoduchého přístroje nám osvětlí jeho pohybové a logicko-matematické schopnosti. Bude-li nadané dítě v bohatém a podnětném prostředí, velmi pravděpodobně u něj objevíme výrazné „příznaky“ (markers), které nám určitý talent tohoto dítěte potvrdí (Bloom, 1978 [105]). U budoucího hudebníka se projeví dokonalý hudební sluch, dítě nadané v oblasti interpersonální bude intuitivně chápat motivy jednání druhých lidí, rodící se vědec bude pokládat provokativní otázky a pak je bude náležitým způsobem rozvíjet.
Všimnětme si, jak výrazně se tento způsob určování schopností liší od přístupu, se kterým se setkáváme u tradičního testování inteligence. Při běžně používaném testu je dítě postaveno před dospělého, který ho bombarduje sériemi otázek, na něž má dítě jednoduše odpovědět (o něco starší děti mohou své odpovědi psát nebo je vybírat z nabízených možností). Důraz se klade na jazyk, na některé schopnosti logicko-matematické a na sociální obratnost, kterou využívá při komunikaci s dospělým člověkem. Tyto faktory mohou ovlivňovat výsledky zkoušek jiného druhu inteligence – dejme tomu hudební, tělesně-pohybové nebo prostorové. Hodnověrnější obrázek současných intelektuálních schopností dítěte i možností jeho intelektuálního rozvoje bychom mohli získat, kdybychom odstranili zkoušejícího a jeho výzbroj – nebo kdyby alespoň ustoupil do pozadí – a kdybychom používali prvky a symboly, které by odpovídaly testované oblasti.
Vycházíme-li z některých myšlenek ruského psychologa Vygotského (1978 [106]), můžeme vymýšlet testy i pro ty, kdo se s daným materiálem či symbolickými prvky ještě nesetkali. Budeme pak moci sledovat, jak velké pokroky za určité časové období v dané oblasti udělají. Zadavatel testu má před sebou těžký úkol: musí najít úkoly, které budou tak zajímavé, aby mohly mladému, nezkušenému, ale možná talentovanému člověku sloužit jako klíčová zkušenost. Při svém výzkumu inteligencí jsem se setkal několikrát s tím, jak některé zážitky zásadně ovlivnily rozvoj dítěte v určitém oboru. Budoucího tanečníka ovlivnilo sledování lidových slavností, na mladého matematika zapůsobilo pozorování střídavě se obměňujících vizuálních vzorců, budoucí básník se rád učil dlouhé a složité básně.
|
