(7. Logicko-matematická inteligence)
Početní schopnosti se většinou využívají v praktických činnostech, jako je obchodování nebo pořizování seznamu majetku. Setkáme se však také s matematickým myšlením, které je spojeno s otázkami víry a mystiky (Goody, 1968) [70]. V židovském náboženství jsou čísla součástí interpretace svatých textů a proroctví. V období vlády inkvizice ve Španělsku se za vlastnictví arabského svitku s matematickými záznamy odsuzovalo k doživotnímu vězení, nebo dokonce ke smrti: „Matematici byli považováni za nejhorší kacíře.“ (Smith, 1952) [71] Středověcí islámští i křesťanští učenci věřili, že moc magických čtverců může odvrátit mor nebo vyléčit sterilitu. (Magické čtverce byly vlastně matematické matice, v nichž se součty čísel v každé řadě rovnaly součtům čísel v jednotlivých sloupcích.) V mnoha oblastech Afriky je zakázáno počítat lidi, domácí zvířata i cenný majetek. Vzájemným vztahům mezi číselnými a jinými symbolickými systémy se v některých náboženských společenstvích přisuzuje velký význam. Ve středověké Indii přiřazovali k číslům obrazné představy (měsíc nahrazoval číslo jedna, oči nebo ruce vyjadřovaly číslo dvě) a zapisovali svá matematická či astronomická pojednání do veršů (Menninger, 1969) [72]. Islámští učenci jsou dodnes mistry důmyslných systémů, ve kterých se slova a čísla mohou vzájemně zastupovat. Pomocí číselných řad je pak možné předávat tajná poselství.
Negramotné a vlastně všechny tradiční společnosti si počtářských schopností váží a považují je za důležité. Číselný základ matematické inteligence hraje důležitou roli po celém světě. Může nás však napadnout otázka, jak se primitivní člověk vyrovná s rozporem mezi racionalitou a životem plným nadpřirozených a okultních jevů, jak může myslet racionálně a přitom věřit, že je zároveň člověkem i kočkou nebo že o narození dítěte rozhoduje postavení hvězd. Mnoho badatelů už upozorňovalo na tuto očividnou iracionalitu, někteří se ji naopak snažili popřít. V současné antropologii se začíná prosazovat trochu odlišný názorový proud. (Schweder, 1981; Sperber, 1975) [73][74]. Z něj vyplývá, že lidé, kteří by uznávali jen to, co je racionální, neexistují nikde na světě – ani v západní společnosti tomu není jinak. Není vlastně možné být myslícím člověkem a přitom věřit jen tomu, co se dá dokázat. V názorech a přesvědčeních každého člověka nacházíme rozpory. Stačí si vzpomenout na dogmata našeho náboženství, a dokonce i mezi vědeckými názory bývají zásadní rozpory. (Některé základní vědecké postoje nelze logicky nijak zdůvodnit.)
Důležité je, že i ti, kteří velmi pevně stojí za svou vírou, se v praktickém každodenním životě rozhodují racionálně. (Pokud se u někoho iracionalita projevuje i v této oblasti, je považován za blázna, ať už žije v jakékoli společnosti.) To, co není racionální, spadá do oblasti kosmologických a metafyzických teorií, které vysvětlují podstatné otázky našeho bytí, nemají však nic společného s tím, jak si opečeme maso, jak se dostaneme tam, kam chceme, nebo jak se dohodneme s kamarádem. V běžném rutinním životě se naše mytologické nebo vědecké teorie projevují tak jako tak minimálně.
S matematickým myšlením se setkáváme ve všech tradičních kulturách, vysoká úroveň logického myšlení však také není nic vzácného. Edwin Hutchins (1980) [75] napsal skvělou studii o tom, jak probíhají spory o vlastnictví pozemků na ostrovech Trobriand. V průběhu líčení musí sporné strany přednést dlouhé a složité zdůvodnění svých nároků. Ve studii se uvádí, že každý, kdo se uchází o vlastnictví sporné zahrady, musí umět vysvětlit, co se v minulosti se zahradou stalo, a dovést příběh až do doby, kdy se objevuje jeho právo na vlastnictví pozemku. Součástí jeho řeči bývá také zdůvodnění, proč neexistuje žádná jiná verze, podle které by mohl mít na zahradu právo jeho soupeř.
[Hutchins říká:] Sporná strana má před sebou úkol, který je v mnohém podobný dokazování logických teorémů. Zákony, které v dané kultuře platí, lze přirovnat k axiomům, jež tvoří základ systému. Historické pozadí sporu je vlastní premisou logického úsudku a podstatné je přitom období, kdy bylo vlastnictví pozemku nesporné. Soupeři pak dokazují teorém, tedy oprávněnost svých vlastních nároků na sporný pozemek. (Hutchins, 1980) [75]
Podle Hutchinsova názoru je způsob řazení důvodů, se kterým se setkáváme u pozemkových sporů na ostrovech Trobriand, srovnatelný s logickým uvažováním typickým pro západní společnost. To samozřejmě neznamená, že jde o aristotelskou logiku. V trobriandských sporech hrají svou roli nejen logicky nutné závěry, nýbrž se uplatňuje i to, co vypadá hodnověrně. Hutchins však upozorňuje na to, že „stejné je to i s naším vlastním uvažováním“.
Z tohoto typu studií vyplývá, že rozdíly v „naší“ a „jejich“ racionalitě jsou velmi malé. Zároveň se však začal rozšiřovat názor, že škola a obzvlášť gramotnost způsobují v myšlení lidí velké změny, které se projevují v jejich sebepojetí i ve vzájemné komunikaci (Seagrim a Lendon, 1981) [76]. Následně se zmíním podrobněji o tom, jak se žáci ve škole učí zacházet s informacemi nezávisle na kontextu, v němž se s těmito informacemi běžně setkávají. Naučí se uvažovat abstraktně a hypoteticky zkoumat různé možnosti a vztahy mezi nimi. Pochopí, jaký smysl má soubor myšlenek, aniž by potřebovali vědět, kdo mluví a jakým tónem to říká. Škola vytváří schopnost kritického přístupu, učí odhalovat rozpory a nacházet řešení problémů. Objevuje se touha po získávání vědomostí, lidé si chtějí ověřit i ta tvrzení, jež nejsou bezprostředně důležitá, zkoumají vztahy mezi různými obory znalostí, i když se zdá, že tyto obory spolu nemají nic společného. Člověk se začíná zajímat o abstraktní vztahy, které spojuje s realitou jen dlouhý řetězec logických úsudků. Osvojováním „objektivního“ přístupu k psaní, čtení a ověřování informací se rodí člověk vybavený vědeckým přístupem ke světu, který porovnává své názory a chování s poněkud ezoterickými principy logicko-matematického myšlení.
V primitivních společnostech nebývá vhodné příliš se vyptávat, tradiční moudrost je nedotknutelná a nikdo nezkoumá pravdivost výkladů založených na magii a mýtech. Ve společnostech, kde existují školy, naopak převládá snaha o zpochybňování všeho, co není dokázáno, opravují se staré chyby a vznikají pokusy o nové syntézy názorů. Vzniká tak společnost, ve které logika, matematika a ostatní vědy zastávají velmi důležité místo. Mnohdy je to na úkor dalších forem inteligence orientovaných na estetiku a osobnost člověka.
|
