(7. Logicko-matematická inteligence)
7.7 Vztahy k jiným inteligencím
Směr vývoje celé naší společnosti – a možná, že nejen naší – staví do popředí otázku, zda není logicko-matematická inteligence podstatnější než inteligence jiné; řekneme-li podstatnější, můžeme tím myslet jednak to, že by mohla být jakýmsi centrem lidského intelektu, nebo se podíváme na věc prakticky a můžeme dojít k názoru, že tato inteligence určuje směr lidských dějin, orientaci společnosti, její problémy, možnosti a možná, že i její konečný osud, ať už jím bude život či zkáza. Říkává se, že logika existuje jen jedna a že jí mohou porozumět jen ti, kdo si osvojili logicko-matematické myšlení.
Můj názor je jiný. Tato kapitola měla ukázat, že logicko-matematická inteligence hrála v dějinách západní společnosti velmi důležitou úlohu a že pokles jejího významu zatím není na obzoru. V jiných kulturách však tento druh inteligence tak významný není a mimo to je nejisté, zda bude současná „unifikace“ kultur pokračovat. Mně připadá daleko přirozenější, když se logicko-matematické schopnosti zařadí do souboru ostatních inteligencí jako jejich rovnocenný partner. Logika a matematika jsou velmi dobře vybaveny k tomu, aby mohly řešit určitý druh problémů, avšak určitě nejsou vůči jiným inteligencím nadřazené ani neohrožují jejich existenci. (Existují různé logiky, které mají své silné stránky i své meze.) V předešlých kapitolách jsme viděli, že existuje logika jazyka a logika hudby. Tyto systémy mají svá vlastní pravidla a ani hodně velká dávka matematické logiky, kterou bychom do nich chtěli vnést, nezmění vnitřní „logiku“ jednotlivých oborů. Tím nechci říci, že by nedocházelo k plodným interakcím mezi logicko-matematickou a prostorovou inteligencí – stačí jmenovat šachy, techniku či architekturu.
Logicko-matematické myšlení a jiné formy inteligence jsou spolu zcela nepochybně různým způsobem propojeny. Věda a matematika se v současnosti rozvíjejí rychle, takže můžeme předpokládat, že budou vznikat nová a hlubší propojení s dalšími intelektovými oblastmi. Mění se však i vymezení jednotlivých oborů, a tak nás může napadnout otázka: Má ještě vůbec smysl slučovat veškerou logiku a matematiku do jednoho oboru, označovat ji za celistvou formu inteligence a oddělovat ji hranicí od forem jiných? Čas rozhodne, zda se mi podařilo vytvořit kategorie, které budou mít trvalejší platnost. V současné době zůstávám věrný názoru, že vývoj logicko-matematické inteligence probíhá tak, jak ho nastínil Piaget: Začíná seznámením s čísly a pochopením vztahu mezi příčinou a následkem a rozvíjí se až na úroveň současné logiky, matematiky a dalších vědeckých oborů.
V předchozích kapitolách jsme uvažovali o vztahu logicko-matematické inteligence a hudby. Je opravdu pouhá náhoda, že mnoho matematiků a vědců má k hudbě velmi blízko? Douglas Hofstadter ve svém uznávaném díle Gódel, Escher, Bach (1979) [80] položil otázku, proč v hudbě, vizuálním umění i matematice nacházíme tak podobná východiska.
Řešení hádanky spočívá v tom, že lidé, kteří mají matematické nadání, mívají v oblibě řád a pravidelné uspořádání, jež můžeme najít i v dalších, zdánlivě vzdálených oborech. G. H. Hardy byl například fascinován kriketem, Herbert Simon se zajímal o architekturu a mohli bychom jmenovat další. U umělců se však se zájmem o matematiku příliš často nesetkáváme. Mnoho vynikajících sochařů, básníků nebo hudebníků se o řád a systém nijak zvlášť nezajímá a jejich znalosti z oblasti logicko-matematického myšlení jsou poměrně omezené. Umělecké obory mají společné právě to, co bychom mohli označit za projevy logicko-matematické inteligence promítnuté do jiného prostředí. Vzory či řád můžeme samozřejmě nalézt všude, kam se podíváme – některé jsou zcela banální, některé ne. Lidé obdaření logicko-matematickým géniem (či prokletím) nacházejí tyto vzory všude kolem nás.
Mnoho filozofů od Platona až po Leibnize bylo přesvědčeno o tom, že tyto znovu a znovu se opakující vzorce v sobě skrývají část tajemství vesmíru, a podobnou naději v sobě choval i Albert Einstein. Schopnost tyto vzorce vnímat a umění s nimi zacházet patří do sféry logicko-matematického myšlení, tvoří jeho základ a nevybočuje z jeho hranic. Logicko-matematické myšlení má svá omezení a nemůže používat základní operace jiných forem inteligence. Z toho, co může vyjádřit jen hudební, jazykový či tělesný intelekt, logicko-matematická inteligence nevyjadřuje nic. Pokud chceme vidět, jak pracují jiné inteligence, musíme si přečíst nějaký román – můžeme si vybrat něco od Saula Bellowa (třeba příběh matematika) – nebo můžeme zajít na balet – choreografkou by v tom případě mohla být Martha Grahamová (téma by se týkalo soustavy rovnic nebo matematického důkazu). Každá inteligence má svůj vlastní řád, který vychází z jejích vlastních principů a vyjadřovacích prostředků. Možná, že na Bali zaujímá některá schopnost estetická významné či přímo nadřazené postavení, jaké v západní společnosti automaticky přisuzujeme schopnostem logickým a matematickým.
!test ze znalostí sedmé kapitoly (část třetí)!
|
